30 Cdo 96/2019

Rubrum

30 Cdo 96/2019-284 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně A. M., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, třída kpt. Jaroše 1922/3, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 250/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2018, č. j. 28 Co 14/2018-253, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 15. 12. 2017, č. j. 42 C 250/2015-245, kterým zastavil dovolací řízení podle § 9 odst. 1 a § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“), neboť žalobkyně ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek z dovolání ve výši 14 000 Kč. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Otázka výkladu přechodných ustanovení čl. VI zákona č. 296/2017 Sb. nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud vzal za rozhodné, že v projednávané věci bylo řízení o dovolání zahájeno dne 12. 10. 2017, a uzavřel, že vznik poplatkové povinnosti, splatnost a výši soudního poplatku je třeba posuzovat již podle zákona o soudních poplatcích ve znění zákona č. 296/2017 Sb., účinného od 30. 9. 2017 [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3550/2018, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 29 ICdo 158/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4481/2018 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz). Skutečnost, že dovolací řízení po novele zákona č. 549/1991 Sb. poplatkové povinnosti podléhá, byla řešena v rozhodnutích Nejvyššího soudu, jako např. v usnesení ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1411/2019, nebo v usnesení ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2007/2019, či v usnesení ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3233/2019. Obdobně též usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 675/19, usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2657/19, a usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2098/19 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz ). Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. 7. 2020 Mgr. Vít Bičák předseda senátu