30 Cdo 975/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu, které odmítlo odvolání za opožděnost, protože rozhodnutí bylo založeno na fikci doručení, která nebyla splněna. Soud vysvětlil, že podle § 47 odst. 2 o.s.ř. může dojít k fikci doručení pouze tehdy, když se adresát skutečně zdržoval v místě doručení. Důkazní břemeno náleželo žalovanému, který prokázal, že v době doručení nebydlel v daném místě. Soud proto rozhodl, že odvolání bylo podáno včas, a věc vrátil k dalšímu řízení.
Rubrum
30 Cdo 975/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně H. Š., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. Š., zastoupeného advokátem, o výživné rozvedené manželky, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 124/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. května 2002, č.j. 38 Co 22/2000-97, takto:
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. května 2002, č.j. 38 Co 22/2000-97, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: Krajský soud v Brně usnesením v záhlaví označeným odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. října 1998, č.j. 7 C 124/97-59, jímž bylo rozhodnuto o výživném rozvedené manželky způsobem v rozsudku podrobně uvedeným, pro opožděnost odmítl. Vycházel „z obsahu poštovní doručenky a z přípisu pošty H.“, podle nichž prvý pokus o doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému byl učiněn dne 25.10.1998 a druhý dne 26.10.1998; téhož dne byla zásilka uložena na poště k vyzvednutí. Ve smyslu § 47 odst. 2 o.s.ř. pokládal třetí den od uložení, tj. den 29.10.1998, za den doručení, i když se adresát o uložení zásilky nedozvěděl. Následujícího dne počal běh patnáctidenní lhůty pro odvolání, který skončil dne 13.11.1998 (pátek). Protože žalovaný podal odvolání k poštovní přepravě teprve dne 17.11.1998, učinil tak již opožděně (§ 204 odsts. 1, o.s.ř.) a odvolací soud je proto odmítl (§ 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). V podaném dovolání žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že se zdržoval v místě doručení. Namítá, že v době doručování rozsudku soudu prvního stupně se v místě doručení nezdržoval a nemohla tak nastoupit fikce doručení ve smyslu § 47 odst. 2 o.s.ř. V době od 19.9.1998 do 2.11.1998 bydlel u M. B., což doložil jejím písemným čestným prohlášením ze dne 24.7.2002. Rozsudek soudu prvního stupně převzal teprve dne 3.11.1998 a pokud podal proti němu odvolání dne 17.11.1998, učinil tak v zákonné lhůtě. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně ve svém vyjádření označuje jednání žalovaného za účelové a navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl. Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ l0a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou - účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§ 240 odst. l o.s.ř.), a že je přípustné podle § 238a odst. l písm. e/ o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání, dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Výrok napadeného usnesení odvolacího soudu vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu § 2l8 odst. l písm. a/ o.s.ř. opožděně, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty podle § 204 odst. l o.s.ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení rozsudku soudu prvního stupně, zahrnuje tento závěr logicky i zjištění, že rozsudek byl účastníku řádně doručen; jen řádné doručení má za následek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je rozsudek doručován. Posouzení, zda je v konkrétním případě vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručení) a z šetření o okolnostech, která jsou z hlediska této právní úpravy významná. Nesouhlas se závěry odvolacího soudu, jež dovolání obsahuje, je v dovolacím řízení uplatnitelný v rámci dovolacích důvodů podle § 24l odst. 3 písm. b/ a c/ o.s.ř. Ve smyslu § 24l odst. 3 písm. b/ o.s.ř. lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo jinou (než v § 237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; podle § 242 odst. 3 o.s.ř. k takové vadě ostatně přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti. Podle § 47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Podle svého obsahu doručenka deklaruje též, že adresát se v místě doručení zdržuje (srov. text „nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje ...“). Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné a od listin soukromých se liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§ l34 o.s.ř.). Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, a toho, co obsahově potvrzuje, je tudíž ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že stanovený postup doručování dodržen nebyl nebo že se v místě doručování nezdržoval, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal; na tomto účastníku tedy spočívá tzv. důkazní břemeno. Tak je tomu v dané věci. Rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručován postupem upraveným v ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. (tzv. náhradní doručení), které je však možné - krom stanoveného postupu při doručování - jen za předpokladu, že se adresát v místě doručení skutečně zdržuje. Tato podmínka však splněna nebyla. Jak plyne ze šetření soudu prvního stupně, čerpaného především z výslechu M. B., žalovaný v době od 19.9.1998 do 2.11.1998 bydlel u jmenované v H., kde vlastně jen přespával a hledal si zaměstnání v Rakousku. Z výsledků šetření soudu prvního stupně, jež jsou ve shodě i s údaji žalovaného o místě jeho bydliště v uvedeném období tedy plyne, že žalovaný prokázal, že se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně v místě doručení, tj. v obci H., nezdržoval. Nemohla proto nastoupit zákonná fikce doručení rozsudku soudu prvního stupně třetím dnem od uložení, tj. dnem 29.10.1998 a od tohoto data odvíjet patnáctidenní lhůtu k podání odvolání. Z tohoto hlediska, pokud odvolací soud odmítl odvolání žalovaného pro opožděnost, nelze jeho postup pokládat za správný. Svým postupem tak odňal žalovanému možnost dosáhnout přezkumu jím napadeného rozsudku soudu prvního stupně v odvolacím řízení podle ustanovení §§ 201 a násl. o.s.ř. Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). V dané věci spatřuje dovolací soud naplněn dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., a proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( § 243b odst.1,2 o.s.ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst.1, věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. října 2003 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.