30 Cdo 994/2019

Rubrum

30 Cdo 994/2019-268 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce A. D., narozeného XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, se sídlem v Plzni, Klatovská třída 652/202, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 227/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017, č. j. 15 Co 42/2017-230, takto:

Výrok

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 9. 11. 2016, č. j. 31 C 227/2015-203, kterým byla zamítnuta žaloba o náhradu škody v částce 4 560 000 Kč s příslušenstvím. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl řádně zastoupen advokátem. Dovolání sepsal Mgr. Martin Keřt, advokát, který byl žalobci ustanoven usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2009, č. j. 16 C 52/2005-112, avšak jen do doby pravomocného skončení řízení. Uvedený advokát přes výzvu soudu prvního stupně plnou moc udělenou mu žalobcem pro dovolací řízení nepředložil. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byl zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 2. 2018, č. j. 31 C 227/2015-251, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 10. 2018, č. j. 15 Co 214/2018-262; usnesení nabyla právní moci dne 7. 12. 2018. Usnesením ze dne 14. 1. 2019, č. j. 31 C 227/2015-264, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby si do 20 dnů od doručení usnesení zvolil zástupce z řad advokátů a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně žalobce poučil, že v případě neodstranění vytknutého nedostatku Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 22. 1. 2019, v němž poukázal na svou osobní a sociální situaci, vytýkaný nedostatek však neodstranil. Nejvyšší soud nepřihlížel k opakované žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, neboť je (stejně jako žalobce) vázán shora označenými pravomocnými usneseními, jimiž byla obsahově totožná žádost žalobce zamítnuta [srov. § 159a odst. 1, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 167 odst. 2 a 243b o. s. ř.]. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce řádně právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce ani přes výzvu soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 3. 2019 JUDr. David Vláčil pověřený člen senátu