30 Nd 21/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl návrh žalobkyň na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Soud uvedl, že příslušnost soudu je základní ústavní zásada, jejíž porušení je výjimkou. Důvody jako pracovní zátěž nebo vzdálenost bydliště svědků nejsou dostatečné pro přikázání věci jinému soudu. Rozhodnutí bylo založeno na § 12 odst. 2 o.s.ř. a ústavním principu z čl. 38 odst. 1 Listiny.
Rubrum
30 Nd 21/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyň A) B. M. a B) Z. R., obou zastoupených advokátem, proti žalované N. D., a.s., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 133/2003, o návrhu žalobkyň na přikázání věci, takto:
Výrok
Věc, vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 133/2003, se nepřikazuje Krajskému soudu v Plzni nebo Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění
: Žalobkyně navrhují přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Plzni nebo Městskému soudu v Praze s odůvodněním, že jimi navržení svědci mají bydliště buď přímo v Plzni (M. P., P. F., M. S., K. Š., J. H.), nebo v bezprostředním okolí Plzně (M. K., M. Č.), popř. mimo Plzeň a okolí (S. M. v Chodově u Karlových Varů, J. B. v Žatci a V. M. v Jihlavě); vzhledem k značné vzdálenosti mezi místy trvalého pobytu svědků i obou žalobkyň a Ostravou a s ohledem na špatnou dopravní obslužnost mezi těmito místy by mohla být ohrožena účast svědků na jednání a oběma žalobkyním by dojíždění ke Krajskému soudu v Ostravě vzhledem k jejich pracovní vytíženosti činilo nemalé obtíže. Vzhledem k uvedeným vzdálenostem bydlišť všech svědků od sídla Krajského soudu v Ostravě by se řízení stalo nákladnějším a pomalejším, než by tomu bylo v případě, kdy by o věci rozhodoval soud se sídlem blíže bydlišti svědků i žalobkyň, tj. některý z navrhovaných soudů. Žalovaná s návrhem nesouhlasí. Namítá, že navrhuje výslech svědků, kteří mají bydliště na Moravě (S. P. v Opavě, J. P. v Suchých Lazcích, Mgr. Z. K. v Olomouci, M. O. v Přerově), takže pro ně bude nepochybně vhodnější, aby Krajský soud v Ostravě byl nadále místně příslušným, jinak by žalobkyně získaly neodůvodněnou výhodu na úkor žalované. Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o.s.ř.). Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě místní příslušnost stanovená § 84 a § 85 odst. 3 o.s.ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp.zn. I. ÚS 144/2000). K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu. O takový případ se v projednávané věci nejedná. Důvodem, aby věc byla přikázána soudu, v jehož obvodu bydlí obě žalobkyně, nemohou být jejich pracovní poměry, nýbrž takové okolnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Neumožní-li žalobkyním pracovní povinnosti účast při jednání u místně příslušného soudu, nic nebrání tomu, aby byli v projednávané věci vyslechnuty a s provedenými důkazy seznámeny prostřednictvím dožádaného soudu (§ 122 odst. 2 o.s.ř.). Totéž platí i pro výslech účastníky navržených svědků. Přikázáním věci Krajskému soudu v Plzni, v jehož obvodu žalobkyně bydlí, ani Městskému soudu v Praze by nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobkyň na přikázání věci Krajskému soudu v Plzni nebo Městskému soudu v Praze podle § 12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl. Proto tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. února 2004 JUDr. Karel Podolka, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.