30 Nd 225/2019
V PLATNOSTI- ÚS III.ÚS 308/14
- NS 30 Nd 225/2019
- ÚS I.ÚS 2948/19
Nejvyšší soud rozhodl o námitce podjatosti vznesené otcem v řízení o péči o nezletilé děti a žalobě pro zmatečnost, přičemž soudce Vrchního soudu v Praze nevyloučil. Soud konstatoval, že pouhá skutečnost, že otec vede spor se státem zastoupeným tímto soudem, není důvodem pro vyloučení, neboť soudci nemají přímý právní zájem na věci. Rovněž běžné pracovně kolegiální vztahy mezi soudci a předsedou soudu nepředstavují zákonný důvod pro jejich vyloučení ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. Návrh na přikázání věci jinému soudu nebyl prozatím předložen k rozhodnutí, proto se jím Nejvyšší soud nezabýval.
Rubrum
30 Nd 225/2019- USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a Mgr. Tomáše Mottla ve věci péče o nezletilé AAAAA (pseudonym), narozenou XY a BBBBB (pseudonym), narozeného XY, oba bytem v XY, dětí matky J. R., narozené XY, bytem v XY a otce T. R., narozeného XY, bytem v XY, adresa pro doručování XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 P 35/2012, o žalobě pro zmatečnost podané otcem nezletilých proti blíže nespecifikovanému rozhodnutí Městského soudu v Praze, vedenému pod sp. zn. 28 Co 45/2018, o návrhu otce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Výrok
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková a JUDr. Michaela Janoušková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. UL 23/2019.
Odůvodnění
Ve věci péče soudu o nezletilé, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 P 35/2012, podal otec nezletilých (dále též „navrhovatel“) žalobu pro zmatečnost směřující proti blíže neoznačenému rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Co 45/2018. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 8. 2018, č. j. 28 Co 45/2018-12, vyslovil, že se k podané žalobě pro zmatečnost nepřihlíží. Následně navrhovatel podal – krom jiného – žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, o níž rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 12. 2018, č. j. 28 Co 45/2018-91, tak, že osvobození od soudních poplatků nepřiznal a zástupce otci nezletilých neustanovil; odvolání navrhovatele proti uvedenému rozhodnutí bylo odmítnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019, č. j. 4 Co 56/2019-132. Navrhovatel posléze podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích), konkrétní úkon, jenž by měl být proveden, však neoznačil. O tomto návrhu přísluší rozhodnout Vrchnímu soudu v Praze, konkrétně soudnímu oddělení 14 Cmo ve složení JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková a JUDr. Michaela Janoušková. Navrhovatel v průběhu řízení namítl podjatost výše označených soudců senátu 14 Cmo. Důvod pro jejich vyloučení spatřoval v jejich „podřízeném vztahu“ k předsedovi XY J. B., který má mít k navrhovateli zjevně nepřátelský vztah. Navrhovatel v minulosti poukázal na nesprávnost a neúplnost rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze, vyřízení stížnosti bylo vedeno pod sp. zn. St 7/2019, vyřízení žádosti o poskytnutí informace pak pod sp. zn. Si 141, 154 a 155/2019. Proti České republice – Vrchnímu soudu v Praze a proti předsedovi Vrchního soudu v Praze, podal navrhovatel žalobu na ochranu osobnosti vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 10115/2018. Navrhovatel rovněž připomenul obsah usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Nd 138/2002, podle něhož lze soudce z řízení vyloučit i za situace, kdy ve věci je za žalovaného označována organizační složka státu (soud), u nějž dotčený soudce působí. Navrhovatel dále „preventivně“ navrhoval, aby Nejvyšší soud věc „odňal“ Vrchnímu soudu v Praze a přikázal ji k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková a JUDr. Michaela Janoušková ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti uvedli, že k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné skutečnosti, pro které by tu měl být důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4). Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Nd 189/2017, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Nd 312/2017). Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 32 Nd 286/2016). Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Namítal-li navrhovatel, že označení soudci Vrchního soudu v Praze mají být vyloučeni pro svůj poměr k věci z důvodu, že navrhovatel podal proti České republice jednající prostřednictvím Vrchního soudu v Praze k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 žalobu, pak dlužno dodat, že závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Nd 138/2002, na nějž navrhovatel ve své námitce poukazoval, byly překonány usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněným pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle jehož závěrů soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Tím méně mohou být pak vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soudním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u kterého tito soudci působí. V poměrech nyní projednávané věci (žaloby pro zmatečnost) navíc Vrchní soud v Praze jako účastník řízení (příslušná organizační složka státu) nevystupuje. Obdobně nelze přisvědčit námitce navrhovatele, poukazuje-li na vztah mezi dotčenými soudci a předsedou Vrchního soudu v Praze. Podle judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle § 14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v témže oddělení či senátě [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 368/2011, nebo ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013 (ústavní stížnost proti němu odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 308/14), a ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014]. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Olga Římalová, Mgr. Ing. David Bokr, Mgr. Kateřina Horáková a JUDr. Michaela Janoušková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. UL 23/2019 (§ 16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). O návrhu na přikázání věci jinému soudu Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť mu uvedený návrh prozatím nebyl předložen k rozhodnutí a dále nebyly splněny ani další procesní předpoklady pro takové rozhodnutí (úhrada soudního poplatku, zjištění stanoviska ostatních účastníků k navržené delegaci apod.).
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. 8. 2019 JUDr. Bohumil Dvořák předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (9)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.