30 Nd 367/2017
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že Okresní soud v Chomutově projedná a rozhodne exekuční věc, ve které nelze zjistit podmínky místní příslušnosti povinného. Soud určil místní příslušnost podle zásady hospodárnosti řízení, neboť exekuční soud před nařízením exekuce nezjišťuje existenci majetku povinného.
Citované zákony (2)
Rubrum
30 Nd 367/2017-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Pavla Vrchny v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic, a. s., IČO: 25788001, se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2/2808, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému V. B. P., pro vymožení peněžitého plnění, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 11 EXE 14218/2017, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Výrok
Věc vedenou u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 11 EXE 14218/2017 projedná a rozhodne Okresní soud v Chomutově.
Odůvodnění
Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 26. 9. 2017, č. j. 11 EXE 14218/2017-18, vyslovil svou místní nepříslušnost a předložil shora označenou věc Nejvyššímu soudu podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možno určit příslušný soud, nelze zjistit. V projednávané věci podal soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl žádost o pověření a nařízení exekuce ve věci shora uvedených účastníků, kdy exekučním titulem je rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 11. 4. 2017, ČTÚ 21 934/2016-635/VIII. Z obsahu spisu plyne, že povinný je státním občanem Vietnamské socialistické republiky a jeho aktuální bydliště na území ČR není známo. Dlouhodobý pobyt na adrese uvedené v záhlaví mu byl zrušen dne 11. 6. 2014. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Z ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud může určit soud, který má věc projednat a rozhodnout v případě chybějících podmínek místní příslušnosti jen tehdy, jde-li o věc spadající do pravomoci českých soudů. Splnění podmínky pravomoci českých soudů pro rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř. však Nejvyšší soud zkoumá toliko v případě, kdy je mu přímo předložen návrh na určení soudu, který věc projedná a rozhodne, a to společně s žalobou nebo jiným návrhem na zahájení řízení, tj. tehdy, jestliže řízení v dané věci před žádným z českých soudů dosud neprobíhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Oproti tomu, jestliže řízení ve věci již probíhá a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost a postupem podle § 105 odst. 2 o. s. ř. věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit, aniž by sám mohl přezkoumávat, zda je podmínka pravomoci českých soudů v dané věci splněna. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Jinak řečeno, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013). Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto určil (§ 11 odst. 3 o. s. ř.) soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci Okresní soud v Chomutově, když s ohledem na požadavek hospodárnosti řízení není vhodné určit jako místně příslušný jiný soud, než ten, který byl požádán o pověření k vedení exekuce. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 3. ledna 2018 JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.