30 Nd 44/2020
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že Okresní soud v Hradci Králové projedná a rozhodne návrh na prohlášení dvou rakouských státních příslušníků za mrtvé. Toto rozhodnutí bylo učiněno, protože nebylo možné určit místní příslušnost soudu podle běžných pravidel, avšak pravomoc českých soudů byla dána vzhledem k majetku těchto osob na území České republiky.
Citované zákony (5)
Rubrum
30 Nd 44/2020-36 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci navrhovatelky České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 180), o určení místní příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu pro návrh na prohlášení za mrtvé a) D. K., rozenou Č. (D. C.), nar. XY, naposledy známým pobytem XY, Rakousko, a b) A. Č. (E. C.), nar. XY, naposledy známým pobytem ve XY, Rakousko, takto:
Výrok
Návrh na prohlášení za mrtvé a) D. K., rozenou Č. (D. C.), a b) A. Č. (E. C.) projedná a rozhodne Okresní soud v Hradci Králové.
Odůvodnění
Nejvyššímu soudu bylo dne 31. 1. 2020 doručeno podání navrhovatelky označené jako návrh o určení místní příslušnosti soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) pro návrh na prohlášení osob a) a b) za mrtvé. Z předložených listin a tvrzení navrhovatelky vyplývá, že údaje o datu a místě úmrtí osob a) a b) nejsou známy, je však zřejmé, že od jejich narození uplynulo více než 100 let a že se jednalo o rakouské státní příslušníky, kteří nežili na území České republiky. Navrhovatelka deklaruje svůj právní zájem v této věci tím, že teprve až poté, co dojde k prohlášení osob a) a b) za mrtvé, může podat podněty k zahájení řízení o pozůstalosti o nemovitém majetku zůstavitelů, a to podílu 4/48 pro osobu a) a 4/48 pro osobu b) zapsaného na LV č. XY pro k. ú. XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště XY, a podílu 4/24 pro osobu a) a 4/24 pro osobu b) zapsaného na LV č. XY pro k. ú. XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště XY, a podílu 4/24 pro osobu a) a 4/24 pro osobu b) zapsaného na LV č. XY pro k. ú. XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště XY. S ohledem na současnou evidenci práv v katastru nemovitostí navrhovatelka předpokládá, že výše uvedený majetek osob a) a b) dosud nebyl předmětem dědického řízení. Z navrhovatelkou provedeného šetření, na nějž odkazuje část listin týkajících se dalších spoluvlastníků uvedených pozemků, vyplývá možné nabytí vlastnictví ze strany státu podle dekretu č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Žádost o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. navrhovatelka zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky je založena § 39 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout. Podle § 39 odst. 2 ZMPS může český soud prohlásit cizince za mrtvého nebo za nezvěstného s právními následky pro státní občany České republiky a také pro osoby s obvyklým pobytem v České republice a pro majetek, který je v České republice. Vzhledem k tomu, že v právě projednávané věci jde o rakouské státní příslušníky spoluvlastnící majetek na území České republiky, věc patří do pravomoci soudů České republiky. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice. Podle § 54 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), pro řízení o prohlášení člověka za mrtvého je příslušný soud, který byl naposledy obecným soudem toho, jenž má být prohlášen za mrtvého. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Podle § 86 odst. 1 o. s. ř. jestliže žalovaný, který je občanem České republiky, nemá obecný soud anebo nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v jehož obvodu měl v České republice poslední známé bydliště. Podle ustanovení § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. Osoby a) a b) jsou rakouskými státními příslušníky, jejichž poslední známou adresou je XY. Ze spisu nevyplývá, že by se v průběhu svého života zdržovali na území České republiky. Na projednávaný případ se nevztahuje ani ustanovení § 86 odst. 2 o. s. ř., neboť příslušnost podle tohoto ustanovení je dána jen tehdy, jsou-li v řízení uplatňována majetková práva, což v nyní projednávané věci nejsou. Podle ustanovení občanského soudního řádu o místní příslušnosti tedy nelze určit obecný soud osob a) a b). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto určil, s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení, že návrh na prohlášení za mrtvé projedná a rozhodne Okresní soud v Hradci Králové, v jehož obvodu má územní pracoviště navrhovatel a kde se nachází zjištěný nemovitý majetek osob a) a b).
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 4. 2020 JUDr. Pavel Simon předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.