30 Nd 9/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Soud uvedl, že hospodárnost řízení nemůže být základem pro přesun věci mimo příslušný soud, pokud nejsou přítomny závažné okolnosti. Předpokladem je, že jiný soud by věc projednal výrazně rychleji a hospodárněji, což zde nebylo prokázáno. Soud se opřel o § 12 odst. 2 o. s. ř. a zásadu ústavního práva na soudního zákonného soudce.
Rubrum
30 Nd 9/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce R. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. R., zastoupenému advokátkou, o 110.080,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 20 C 34/2005 - 55, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Výrok
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně, popřípadě Okresnímu soudu Brno - venkov.
Odůvodnění
: Obvodní soud pro Prahu 4 navrhl přikázání shora uvedené věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně, popřípadě Okresnímu soudu Brno – venkov. V návrhu uvedl, že po té, co byla zamítnuta žaloba proti původní první žalované Č. L., a. s., jsou účastníky řízení osoby mající bydliště v obvodu Městského soudu v Brně, resp. Okresního soudu Brno - venkov. Stejné platí i pro účastníky navržené svědky a zástupce účastníků řízení, kteří mají sídlo v Brně. Z toho důvodu má navrhující soud za to, že projednání této věci, ať už u Městského soudu v Brně, případně u Okresního soudu Brno - venkov, bude s ohledem na hospodárnost řízení jednoznačně vhodnější, přičemž poukázal na to, že účastníci řízení s tímto postupem projevili souhlas. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odst. 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě místní příslušnost stanovená § 84 a § 85 odst. 3 o. s. ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000). Podle ustáleného výkladu musí úvaha soudu rozhodujícího o delegaci zahrnovat i dosavadní výsledky řízení; delegace nebude zpravidla namístě v případech, kdy příslušný soud již provedl podstatnou část dokazování (srov. Občanský soudní řád, Komentář, 7. vydání, C-H-BECK, Praha 2006, s. 49, pozn. 2.). K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu. Právě o takový případ se v projednávané věci nejedná. Důvodem, aby věc byla přikázána jinému soudu, v jehož obvodu bydlí či sídlí účastníci řízení, navržení svědci a zástupci účastníků poté, co byla zamítnuta žaloba proti původní první žalované, nemůže být toliko jejich bydliště či sídlo, nýbrž takové okolnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Ani žádný z účastníků netvrdí, že by zde byly takové okolnosti, které by bránily tomu, aby se oni, či jejich zástupci, mohli dostavit k procesnímu soudu, nehledě na to, že v takovém případě je možno fyzickou osobu vyslechnout prostřednictvím dožádaného soudu podle místa bydliště. Stejně tak lze prostřednictvím dožádaného soudu provést důkazy výslechem svědků. Jak vyplývá z obsahu spisu, provedl již navrhující Obvodní soud pro Prahu 4 část dokazování, ve věci jednal a pravomocně rozhodl ve vztahu k první žalované, a to rozsudkem ze dne 25. 4. 2006, č. j. 20 C 24/2005 - 55, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2006, č. j. 64 Co 260/2006 - 72. Za takové situace nelze souhlasit s názorem, že přikázáním věci Městskému soudu v Brně, popř. Okresnímu soudu Brno - venkov, by bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a po skutkové stránce důkladnějšího projednání věci, byť účastníci řízení, navržení svědci a zástupci účastníků řízení bydlí či mají sídlo v obvodu těchto soudů. Nejvyšší soud ČR proto návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně, popř. Okresnímu soudu Brno - venkov podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. ledna 2007 JUDr. Olga Puškinová, v.r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.