30 Nd 96/2017
V PLATNOSTI- NS 30 Nd 96/2017
- ÚS IV.ÚS 1786/17
Nejvyšší soud rozhodl, že věc vedená u Okresního soudu v Bruntále se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Důvodem je, že žalobkyní navrhované úspory nákladů na straně jejího právního zástupce nejsou dostatečným důvodem pro průlom do ústavního principu zákonného soudce, zvláště když žalovaný s přikázáním věci nesouhlasil.
Citované zákony (2)
Rubrum
Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 15.6.2017 30 Nd 96/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobkyně Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské se sídlem v Opavě, Beethovenova 235/1, IČ 00406546, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1 – Staré Město, Ovocný trh 1096/8, proti žalovanému Vojenským lesům a statkům ČR, s.p., se sídlem v Praze 6 – Dejvicích, Pod Juliskou 1621/5, IČ 00000205, zastoupenému JUDr. Filipem Horákem, advokátem se sídlem v Brně, Radnická 11, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 213/2015, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř., takto:
Výrok
Věc vedená u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 16 C 213/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění
: Žalobkyně se žalobou podanou podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření dohody o vydání nemovitostí ve vlastnictví České republiky, s nimiž je oprávněn žalovaný hospodařit. Podáním ze dne 27. ledna 2017 žalobkyně navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Návrh odůvodnila tím, že coby osoba oprávněná podle zákona č. 428/2012 Sb. vede u různých soudů spory s dalšími účastníky, kteří mají stejně jako její právní zástupce sídlo v Praze 1, popř. v Praze 2 či v Praze 3. S ohledem na četnost sporů je pro jejího právního zástupce zatěžující - z hlediska časového i finančního - cestovat mezi sídlem svým a sídly soudů. S přihlédnutím k poměrům ostatních účastníků řízení považuje za vhodné přikázat věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Takový postup by jejímu právnímu zástupci i ostatním účastníkům řízení „ušetřil náročnou manipulaci se spisy, ztrátu času při dopravě, jízdné a náklady za ubytování“. Bylo by to vhodné „v rámci minimalizace nákladů, hospodárnosti, rychlosti a efektivního vedení všech dotčených sporů“. Žalovaný s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasil. Poukázal na to, že Okresní soud v Bruntále je již se sporem seznámen a v zájmu rychlosti je vhodnější, aby řízení také dokončil. Přikázání věci soudu v Praze by s velkou pravděpodobností také prodloužilo délku sporu, který je komplikovaný s množstvím podkladů, které Okresní soud v Bruntále již zná. Kromě toho přesunem do Prahy by došlo také ke zvýšení nákladů žalovaného, jehož právní zástupce to má blíž do Bruntálu. Podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 věty první o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle § 12 odst. 3 věty druhé o.s.ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Bruntále) a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že výlučná místní příslušnost soudu, který má věc projednat (podle § 88 písm. b/ o.s.ř. - forum rei sitae), je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku - vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle § 12 odst. 2 o.s.ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, které musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Odůvodňuje-li žalobkyně svůj návrh na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 v podstatě výhradně úsporami nákladů na straně svého právního zástupce (když zástupce žalovaného nemá sídlo v Praze ani jejím okolí), tak ani zvýšené náklady na cestovné k procesnímu soudu nejsou dostatečným důvodem k průlomu do ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, neboť i pro tuto námitku platí výše uvedené. Lze uzavřít, že okolnosti, pro něž žalobkyně navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí; přihlédnout je třeba i k negativnímu stanovisku žalovaného. Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu podle § 12 odst. 2 o.s.ř. nepřikázal. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. března 2017 JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu