32 Cdo 145/2014
V PLATNOSTI- VS Praha 5 Cm 182/2004-653
- MS Praha 5 Cm 182/2004
- NS 32 Cdo 145/2014
- ÚS I.ÚS 2396/14
- ÚS IV.ÚS 2696/14
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze se odmítá. Dovolání bylo shledáno nepřípustným, jelikož zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem nezpůsobilo žalované žádnou újmu na jejích právech, neboť pro ni bylo nepříznivé.
Citované zákony (6)
Rubrum
Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 29.7.2014 32 Cdo 145/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně B U I L D I N G, spol. s r.o., se sídlem v Praze 3, Slavíkova 20/1379, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 45317127, zastoupené JUDr. Ivanem Roubalem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, proti žalované Vítkov Invest s.r.o., se sídlem v Praze 2, Na Kozačce 6/1288, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26429586, zastoupené JUDr. Lukášem Damborským, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně České pojišťovny, a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 133 175 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty a o vzájemném návrhu o 172 240 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 182/2004, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2013, č. j. 4 Cmo 286/2012-717, ve znění usnesení ze dne 11. září 2013, č. j. 4 Cmo 286/2012-745, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Žalovaná podala obsáhlé dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2012, č. j. 5 Cm 182/2004-653, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 133 175 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu specifikovanou ve výroku rozhodnutí, byl zamítnut vzájemný návrh žalované a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání v této věci není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Zrušil-li odvolací soud dovoláním napadeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni částku 133 175 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu a náhradu nákladů řízení a byl zamítnut vzájemný návrh žalované, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nemohla být žalované způsobena žádná újma na jejich právech, neboť došlo ve vztahu k ní k odklizení rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo pro ni nepříznivé. Přitom dovolatelka nebrojí, že měl odvolací soud rozhodnout jinak (např. rozsudek soudu prvního stupně změnit), a dovolání jen proti důvodům rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné (srov. § 236 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání podal někdo, kdo k jeho podání oprávněn nebyl, Nejvyšší soud je, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se mohl zabývat jeho důvodností, podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. června 2014 JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu