32 Cdo 2011/2020

Rubrum

Podána ústavní stížnost. 32 Cdo 2011/2020-240 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Haffar Machine Shiraz Co., se sídlem Shiraz, Opp. Maskan Org., Maaliabad Blvd., Islámská republika Írán, zastoupené Rogerem Carlem Cunninghamem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 1642/83, proti žalované STAVOPLAST KL spol. s r. o., sídlem Stachy č. p. 266, PSČ 384 73, identifikační číslo osoby 40740056, zastoupené Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze, Lazarská 11/6, o vydání věci, eventuálně o zaplacení částky 162 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 9 C 120/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 2. 2020, č. j. 22 Co 1710/2019-214, takto:

Výrok

I. Návrh žalované na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 2. 2020, č. j. 22 Co 1710/2019-214, se zamítá.

II. Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 2. 2020, č. j. 22 Co 1710/2019-214, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovanou proti uvedenému rozsudku.

Odůvodnění

Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 14. 8. 2019, č. j. 9 C 120/2016-180, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vydání kráčecího rypadla Truck A91 4x4 EXCAVATOR, číslo podvozku 91E01085403, číslo motoru: L028325, s příslušenstvím (výrok pod bodem I), a uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku 162 000 EUR se zákonným úrokem z prodlení (výrok pod bodem II) a na nákladech řízení částku 329 397 Kč (výrok pod bodem III). Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II potvrdil, ve výroku pod bodem III je změnil tak, že výše nákladů řízení před soudem prvního stupně činí 232 596,96 Kč, a přiznal žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 33 966,90 Kč. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, v jehož rámci předložila návrh, aby dovolací soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí. Dovolatelka poukazuje na to, že žalobkyně je osobou založenou podle právního řádu Íránské islámské republiky, v níž má rovněž své sídlo a místo podnikání, přičemž na území České republiky (ani Evropské unie) nemá žádnou pobočku a pravděpodobně ani žádný majetek. Argumentuje komplikovaností íránského soudního systému a pochybnostmi o jeho nezávislosti ve spojení s politickou a občanskou situací v této zemi, na niž jsou uvaleny rozsáhlé mezinárodní sankce, včetně sankcí uvalených Evropskou unií, a vyjadřuje obavy, že pokud by žalobkyni zaplatila přisouzenou částku a následně by bylo k jejímu dovolání rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, nebudou existovat efektivní legální prostředky, jak zaplacenou částku vymoci zpět. Žalobkyně se k návrhu na odklad právní moci nevyjádřila. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 1 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“). Podle ustanovení § 243 o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti, například proto, že jde o rozhodnutí, které není podkladem pro soudní výkon (exekučním titulem). Rozhodnutí odvolacího soudu, jehož právní moc dovolatelka požaduje odložit, jí ukládá povinnost k peněžitému plnění, jeho soudní výkon či vymožení cestou exekuce jsou tudíž z povahy věci možné a negativní dopady rozhodnutí do poměrů dovolatelky lze beze zbytku sistovat odkladem jeho vykonatelnosti. Předpoklady pro odklad právní moci tak splněny nejsou a Nejvyšší soud proto návrh dovolatelky zamítl. Z ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. však vyplývá, že tam, kde by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, může dovolací soud odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí i bez návrhu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 398/2020). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že v posuzované věci jsou předpoklady, za nichž lze vykonatelnost rozhodnutí napadeného dovoláním odložit, splněny. Dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou vypočteny v ustanovení § 238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z předpokladů stanovených v § 237 o. s. ř. – přípustné. Z okolností vylíčených dovolatelkou se přitom podává, že neprodlený výkon rozhodnutí (exekuce) by mohl mít v tomto případě závažný dopad do jejích poměrů; vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Islámské republice Írán, je tu reálné riziko, že bezodkladné splnění rozsudkem uložené povinnosti by mohlo v majetkové sféře dovolatelky přivodit důsledky, jež by v budoucnu byly jen obtížně reparovatelné (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2681/2019, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách). Odklad vykonatelnosti rozhodnutí se přitom nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Nd 319/2017). Nejvyšší soud proto (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání ve věci samé) vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu odložil až do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. 8. 2020 JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu