32 Cdo 2874/2020

Rubrum

32 Cdo 2874/2020-287 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Okresního stavebního bytového družstva Teplice, se sídlem v Teplicích, Střední ulice 1057/11, identifikační číslo osoby 00227692, zastoupeného Mgr. Olgou Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, proti žalovanému J. H., narozenému XY, bytem XY, o zaplacení 21 697 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu Jičín pod sp. zn. 3 C 189/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2019, č. j. 20 Co 259/2019-234, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Hradci Králové potvrdil usnesení ze dne 9. 7. 2019, č. j. 3 C 189/2015-210, kterým Okresní soud v Jičíně odmítl žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, které žalovaný podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2019, č. j. 20 Co 109/2019-200, a nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok pod bodem I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem II.). Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu jen podle § 237 o. s. ř. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Peněžitý limit uvedený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost v řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50 000 Kč (srov. v poměrech žaloby na obnovu řízení závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015, či ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 93/2016, jež se prosadí obdobně i v poměrech řízení o žalobě pro zmatečnost – k tomu viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, či ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1848/2017, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2090/2017, ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 375/2018, a ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4734/2018, jež jsou veřejnosti dostupné in www.nsoud.cz). V projednávané věci dovolatel podal žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu žalovaného označeného jako žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení ve věci, v níž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění 21 697 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5858/2016, a ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5709/2016). Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Ostatně i odvolací soud v napadeném usnesení žalovaného správně poučil o tom, že proti jím vydanému usnesení dovolání přípustné není. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost. Žalovaný nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.). Jeho žádost o ustanovení advokáta pro dovolací řízení považoval dovolací soud za bezpředmětnou, neboť s ohledem na nepřípustnost dovolání nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). O vyměření soudního poplatku za podané dovolání rozhodne soud prvního stupně, když poplatková povinnost vzniká dovolateli uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. [srov. § 4 odst. 1 písm. i) ve spojení s § 3 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění – dále jen „cit. zákon“]. V souvislosti s žádostí dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení dovolací soud pro úplnost dodává, že s ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. nepřichází osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání v úvahu [srov. § 11a cit. zákona].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 11. 2020 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu