32 Cdo 3186/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo přerušení řízení mezi účastníky do doby pravomocného rozhodnutí o zrušení konkursu na majetek druhé žalované. Soud uvedl, že usnesení odvolacího soudu nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, proto není přípustné dovolání podle § 237 o. s. ř. Dále se soud opřel o § 238 až § 239 o. s. ř., podle nichž dovolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné. Rozhodnutí bylo vydáno bez dalšího jednání, protože dovolání bylo považováno za nepřípustné.
Rubrum
32 Cdo 3186/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně P., a.s., , zastoupené JUDr. D. S., Ph.D., advokátem, , proti žalovaným 1) A. s. s. C., s.r.o., zastoupené JUDr. O. H., advokátkou, o zaplacení 79,385.077,80 Kč s příslušenstvím a o přerušení řízení proti první žalované, vedené u Městského soudu v Praze, pracoviště Slezská pod sp. zn. 39 Cm 119/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2007, č.j. 1 Cmo 205/2007-129, takto :
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze – pracoviště Slezská ve výroku, jímž soud ve vztahu žalobkyně a první žalované přerušil řízení do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o zrušení konkursu prohlášeného na majetek druhé žalované v konkursním řízení sp. zn. 89 K 35/2003, vedeném u Městského soudu v Praze (první výrok). Ve výroku, jímž soud nepřipustil vyloučení řízení o nároku žalobkyně uplatněnému proti první žalované do samostatného řízení, zůstalo usnesení soudu prvního stupně nedotčeno, neboť nebylo v tomto rozsahu odvoláním žalobkyně napadeno (druhý výrok). Usnesení odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku napadla žalobkyně dovoláním, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle přesvědčení dovolatelky má napadené usnesení zásadní právní význam, který spatřuje v pochybení při řešení otázky přerušení řízení do doby zrušení konkursního řízení vedeného proti druhé žalované. Dovolatelka snesla ze svého pohledu argumenty na podporu jí uplatněného dovolacího důvodu a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání ho první žalovaná označila za nepřípustné. Proto navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně, aby ho zamítl, neboť žalobkyně v něm neuvedla žádné nové skutečnosti. Podle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně – oddíl B, vložka 2309, byla v této evidenci dne 30. ledna 2008 vymazána obchodní firma žalobkyně P. h., a.s. a téhož dne zapsána její nová obchodní firma P., a.s. Dovolací soud proto dále jednal s takto označenou žalobkyní. Dovolání v dané věci není přípustné. Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení ve vztahu mezi účastníky přerušeno do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o zrušení konkursu prohlášeného na majetek dalšího žalovaného, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 238, § 238a a § 239. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo řízení ve vztahu mezi účastníky přerušeno do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o zrušení konkursu prohlášeného na majetek dalšího žalovaného, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.]. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. ledna 2009 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.