32 Cdo 3309/2019

Rubrum

32 Cdo 3309/2019 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2019 Spisová značka:32 Cdo 3309/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:

32. CDO.3309.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odklad právní moci Dotčené předpisy:§ 243 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 3309/2019-858 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobce žalobce R. R., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Francem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 567/33, proti žalovaným 1) s Autoleasing, a.s., se sídlem v Praze 4, Budějovická 1912/64b, identifikační číslo osoby 27089444, a 2) České spořitelně, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, o zaplacení 13 287 702 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 209/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č. j. 2 Cmo 408/2013-815, takto:

Výrok

Návrh žalobce na odklad právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č. j. 2 Cmo 408/2013-815, se zamítá.

Odůvodnění

Vrchní soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, č. j. 11 Cm 209/2009-537, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalované byly povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 13 287 702 Kč, žalobci bylo uloženo zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů řízení částku 296 014,40 Kč a ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (první výrok), dále žalobci uložil zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů odvolacího řízení 120 806,40 Kč (druhý výrok) a rozhodl, že žalobce a žalovaná 2) vůči sobě navzájem nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním a navrhl, aby dovolací soud odložil jeho právní moc. Podle dovolatele právní moc napadeného rozhodnutí jej závažným způsobem ohrožuje v jeho právech a odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Dovolatel tvrdí, že na jeho majetek byl u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích prohlášen konkurs, v konkursním řízení je nařízena dražba nemovitých věcí určených k bydlení dovolatele a jeho rodiny ­– pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY, vše v k. ú. XY, a výsledek projednávané věci o náhradu škody má zásadní dopad do jeho majetkové sféry a též zásadní vliv na průběh a výsledek insolvenčního řízení, neboť pokud by ve sporu se žalovanými uspěl a náhrady škody ve výši 13 287 702 Kč s příslušenstvím se úspěšně domohl, zmíněná částka by zcela pokryla jeho dluhy bez nutnosti prodeje rodinného domu. Má za to, že pokud by dovolací soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí, značně by se tím zvýšila šance, že insolvenční soud vyhoví návrhu dovolatele a jeho manželky na vydání předběžného opatření, který uplatní u insolvenčního soudu v návaznosti na podání dovolání, a že bude odložena nařízená dražba do doby, než bude rozhodnuto o dovolání. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Nejvyšší soud neshledal důvod pro odklad právní moci napadeného rozhodnutí, neboť pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu o zamítnutí žaloby není dovolatel závažně ohrožen ve svých právech. Argumenty uplatněné dovolatelem o závažném ohrožení práv dovolatele nesvědčí. Smyslem odkladu právní moci není ovlivnit průběh a výsledky jiného řízení, v němž účastník uplatňuje své možnosti obrany. Odklad právní moci napadeného rozhodnutí nemůže mít žádný vliv na průběh řízení, v němž byl prohlášen konkurs na majetek dovolatele, neboť výše pohledávek věřitelů přihlášených do konkursu výrazně převyšuje pohledávku na náhradu škody uplatněnou dovolatelem po žalovaných a (nejen) z tohoto důvodu již byl pravomocně zamítnut dovolatelem avizovaný návrh na vydání předběžného opatření a proběhla veřejná dražba předmětného nemovitého majetku. Případný dopad na právní poměry třetích osob je pak již vzhledem k nesplnění základního předpokladu pro odklad právní moci rozhodnutí bez významu. Nejvyšší soud proto návrh dovolatele na odklad právní moci napadeného rozhodnutí jako nedůvodný zamítl.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 10. 2019 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu