32 Cdo 571/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu nebylo vyřízeno ve věci, která by byla přípustná pro dovolání podle zákona. Dále se rozhodnutí nevztahovalo na usnesení soudu prvního stupně, které bylo rozhodnutím o odmítnutí návrhu na předběžné opatření, a proto nebylo možné dovolání podat. Soud také upozornil, že náhrada nákladů odvolacího řízení není předmětem dovolání, které je v daném případě neúčinné.
Rubrum
32 Cdo 571/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. K., proti žalovanému J. E., o předběžné opatření, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. Nc 6/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. září 2006, č.j. 1 Cmo 155/2006-47, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. září 2006, č.j. 1 Cmo 155/2006-47, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. července 2006, č.j. Nc 6/2006-36, kterým byl odmítnut návrh na vydání předběžného opatření ve znění: „Žalovanému se dočasně zakazuje prodej či znehodnocování domu včetně přilehlého pozemku“ a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Návrh na vydání předběžného opatření byl odmítnut ve smyslu ustanovení § 75b odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) z důvodu, že žalobce nejenže nesložil jistotu ve smyslu ustanovení § 75b odst. 1 o. s. ř. současně s návrhem na vydání předběžného opatření, ale ani spolu s návrhem neosvědčil, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., ve smyslu ustanovení § 75b odst. 3, písm. f) o. s. ř. a protože dále nebyl shledán ani jiný důvod, pro který by nebylo nutno složit jistotu ve smyslu ustanovení § 75b odst. 3 o. s. ř. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání v němž uvedl, že v minulosti krajskému soudu zaslal vyplněné soudní formuláře o osobních majetkových a výdělkových poměrech, aby prokázal, že nemá finanční prostředky k zaplacení soudem vyžadovaných částek. Soudy však tato osvědčení k návrhu nepřipojily a ani žalobce nevyzvaly k zaplacení jistoty. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud zrušil jak dovoláním napadené usnesení, tak i usnesení soudu prvního stupně. Dovolání v dané věci není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 a § 239 o. s. ř.) připouští. Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodováno ve věcech, uvedených v ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení § 239 odst. 3, neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a a § 75b), tak jako tomu bylo v posuzovaném případě. Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků, mající povahu usnesení ve smyslu § 167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnost dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž mohl přihlížet k případným vadám řízení, které mohly mít podle názoru dovolatele za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť k nim přihlíží z (úřední povinnosti) pouze v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. března 2007 JUDr. Kateřina Hornochová, v.r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.