32 Nd 354/2015
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že věc o majetkovém vypořádání manželů se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu z důvodu vhodnosti. Důvody jako nedůvěra v soud, špatné vlakové spojení nebo bydliště mimo obvod soudu nejsou dostatečné pro průlom do zásady zákonného soudce, zvláště když by to ztížilo postavení druhého účastníka řízení.
Citované zákony (2)
Rubrum
32 Nd 354/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce M. T., proti žalované S. T., o majetkové vypořádání manželů, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 317/2015, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Výrok
Věc vedená u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 317/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Litoměřicích.
Odůvodnění
: Žalobce v žalobě o majetkové vypořádání manželů podané u Okresního soudu v Litoměřicích požádal o tzv. delegaci vhodnou, kterou na výzvu soudu doplnil tak, že má trvalý pobyt v L., nedůvěřuje Okresnímu soudu v Přerově a dále špatným vlakovým spojením a časovou návazností. Žalovaná se na výzvu soudu vyjádřila k místní příslušnosti soudu tak, že nesouhlasí s tím, aby vypořádání společného jmění manželů probíhalo před jiným soudem než Okresním soudem v Přerově, neboť se jedná o místně příslušný soud podle občanského soudního řádu, u něhož probíhalo nejen řízení o rozvod, ale i řízení ohledně jejich nezletilých dětí. Žalobcem uváděné špatné vlakové spojení a časovou návaznost označuje za irelevantní námitku. Zdůrazňuje, že má ve své péči jejich dvě nezletilé děti, o které pečuje zcela sama a problémy se spojením či s časovou náročností by měla naopak ona, když je zaměstnána rovněž na okrese Přerov. Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 26. srpna 2015, č. j. 10 C 209/2015-12, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Přerově. Usnesení nabylo právní moci dne 23. září 2015 a Okresní soud v Přerově, jemuž jako místně příslušnému soudu byla věc postoupena, předložil spis podle § 12 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Litoměřicích. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušenému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Přerově a Okresnímu soudu v Litoměřicích návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. například nález Ústavního soudu uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Důvody uváděné žalobcem pro delegaci vhodnou nepovažuje Nejvyšší soud za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Skutečnosti uváděné žalobcem nejsou nikterak výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Důvodem k delegaci věci z důvodu vhodnosti nemůže být ani případná (prozatím ničím nepodložená) nedůvěra žalobce v Okresní soud v Přerově jako místně příslušný soud; žalobce má jako účastník řízení právo vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, a může uplatnit námitku podjatosti (srov. § 15a o. s. ř.). Nelze totiž zaměňovat důvody pro delegaci vhodnou (§ 12 odst. 2 o. s. ř.) a delegaci nutnou (§ 12 odst. 1 o. s. ř.), přičemž k delegaci nutné může dojít až po rozhodnutí o podjatosti soudce resp. soudců příslušného soudu. Dále bylo nutno přihlédnout též k tomu, že žalovaná s přikázáním věci nesouhlasila, takže pokud by bylo za tohoto stavu věci návrhu vyhověno, stalo by se tak k tíži jednoho z účastníků řízení. Při úvaze, do jaké míry je vhodné vyhovět návrhu na delegaci, je totiž třeba stejně pečlivě posuzovat, zda delegováním věci jinému soudu nedojde pouze k tomu, že se obdobným způsobem ztíží postavení druhého účastníka řízení (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 72), což je právě situace, která by nastala v posuzovaném případě. Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal žádný závažný důvod, který by delegaci věci jinému soudu opodstatňoval, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Litoměřicích nepřikázal. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. prosince 2015 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.