32 Odo 306/2003

Rubrum

32 Odo 306/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce C. C. d., proti žalovanému J., s. d., M. K., o zaplacení 9.511,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12/31 Cm 252/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. prosince 2002, č.j. 2 Cmo 194/2001-75, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Vrchní soud v Olomouci shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 15. prosince 2000, č.j. 31 Cm 252/99-53, tak, že žalobu na zaplacení částky 9.511,- Kč zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce s výslovným odvoláním na ustanovení § 241 odst. 3 písm. b), c) a d) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“) včasné dovolání. V něm snesl zejména argumenty na podporu svého tvrzení, že jím uváděná skutková zjištění odvolacího soudu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že jím napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku. Dovolání v této věci není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné pouze za podmínek taxativně uvedených v ustanoveních § 237 a § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Vady řízení vyjmenované v § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. z úřední povinnosti a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají. Přípustnost dovolání podle ustanovení podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je v této věci vyloučena ustanovením § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť je zřejmé, že jde o věc obchodní, přičemž dovoláním dotčeným měnícím výrokem ve věci samé bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Rovněž dovolání směřující do obou výroků rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, která – ač součástí rozsudku – mají s ohledem na § 167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení, přípustné není. Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nákladů řízení před soudy obou stupňů nelze totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v § 238a o. s. ř. a podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o nákladech řízení není usnesením o věci samé; existenci zmatečnostních vad řízení dle § 237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud již dříve vyloučil. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání [§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.], dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Žalobce zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalovanému však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ustanoveními § 146 odst. 2 věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 11. listopadu 2003 JUDr. Miroslav Gallus, v.r. předseda senátu