32 Odo 337/2003

Rubrum

32 Odo 337/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně I. s.r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované Č. P. k.s., o zaplacení 500.334,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 197/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2002, č.j. 12 Cmo 100/2002-82, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 15. ledna 2002, č.j. 31 Cm 197/98-60, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 500.334,- Kč s příslušenstvím a nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním ze dne 19. listopadu 2002, které dne 20. listopadu 2002 předala k poštovní přepravě. Jeho přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přičemž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřovala v jeho rozporu s hmotným právem. Jako důvody dovolání označila nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a vadu řízení ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které se podle jejího názoru dopustil odvolací soud porušením ustanovení § 118a o. s. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání bylo podáno opožděně. Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001. Podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání této lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o. s. ř.). Rozsudek odvolacího soudu byl doručen, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu na č.l. 87, zástupci žalobkyně dne 19. září 2002. Podle ustanovení § 57 odst. 2 věty prvé o. s. ř. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Ve smyslu tohoto ustanovení byl posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání 19. listopad 2002 (úterý). Dovolání podané žalobkyní k poštovní přepravě až dne 20. listopadu 2002 je tedy opožděné. Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243b odst. 5 a § 218a o. s. ř. odmítl jako opožděné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, která podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 4. listopadu 2003 JUDr. Miroslav Gallus, v.r. předseda senátu