32 Odo 476/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, který potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 16.038,55 Kč s příslušenstvím. Soud se opřel o § 238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, podle něhož není dovolání přípustné ve věcech o peněžitých plněních nepřevyšujících 50.000 Kč, pokud nejde o samostatný předmět řízení. Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení bylo odmítnuto jako nepřípustné, protože taková rozhodnutí nemají povahu usnesení ve věci samé. Soud uvedl, že žalobkyně, která zavinila odmítnutí dovolání, nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rubrum
32 Odo 476/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. o. b., a. s., proti žalované M. D., o zaplacení 16.038,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. 107 C 85/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. září 2001, č.j. 13 Co 1618/2000-105, takto. I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Krajský soud v Ostravě shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 8. srpna 2000, č.j. 107 C 85/2000-62, kterým Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově zamítl žalobu na zaplacení částky 16.038,55 Kč s příslušenstvím a žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 5.000,- Kč (první odstavec výroku). Odvolací soud dále uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 2.650,- Kč (druhý odstavec výroku). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním co do posouzení otázky promlčecí doby žalovaného nároku a stanovení její povinnosti uhradit žalované náklady řízení. Poukazujíc na konkrétní data vztahující se k posuzované věci namítla, že k promlčení žalovaného nároku nedošlo, neboť žaloba byla podána před uplynutím promlčecí doby. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku. Dovolání není v dané věci přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237, § 238 odst. 1 písm. b) nebo o ustanovení § 239 o. s. ř. O případ podřaditelný ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci. Podle § 239 o. s. ř. dovolání rovněž přípustné není, neboť odvolací soud ji výrokem svého rozsudku nevyslovil a žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti nepodala. Navíc je přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. v této věci vyloučena ustanoveními § 238 odst. 2 písm. a) a § 239 odst. 3 o. s. ř. Podle § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 téhož ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč s tím, že se k příslušenství pohledávky nepřihlíží, ledaže by samostatně tvořilo předmět řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, publikované pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi účastníky o nárok ze smlouvy o běžném účtu – srov. § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku), v níž dovoláním dotčeným výrokem ve věci samé bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 16.038,55 Kč s příslušenstvím, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč. Zbývá tak posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o. s. ř., tedy zda v řízení nedošlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným, neboť omezení uvedená v § 238 odst. 2 písm. a) a § 239 odst. 2 o. s. ř. zde neplatí. Vady řízení ve smyslu § 237 o. s. ř., k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají. Rovněž dovolání směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, které – ač součástí rozsudku – má s ohledem na § 167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení, přípustné není. Nelze je totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v § 238 a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř. a podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o nákladech řízení není usnesením ve věci samé; existenci zmatečnostních vad řízení dle § 237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud již dříve vyloučil. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž by se mohl věcí dále zabývat, bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), když žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 9. prosince 2003 JUDr. Miroslav Gallus,v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.