32 Odo 552/2002

Rubrum

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 552/2002-102 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně F. CZ spol. s r.o., proti žalovanému Mgr. M. K., podnikateli, o zaplacení částky 103.811,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 19 C 155/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. února 2002, č. j. 27 (28) Co 552/2000 – 80, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 3.365,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí do rukou advokáta žalobkyně.

Odůvodnění

: V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně jako soud odvolací ve výroku I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba v částce 31.336,50 Kč a 18,5 % úrok z prodlení z částky 29.336,50 Kč od 19. 7. 1997 do zaplacení. Výrokem ad. II. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba v částce 57.674,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 18,5 % p. a. z částky 28.247,30 Kč od 5. 9. 1997 do zaplacení a z částky 31.427,60 Kč od 22. 8. 1997 změnil a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 57.674,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 18,5 % p. a. z částky 28.247,30 Kč od 5. 9. 1997 do 6. 2. 1998, z částky 26.247,30 Kč od 7. 2. 1998 do zaplacení a z částky 31.427,60 Kč od 22. 8. 1997 do zaplacení. Vedle toho výroky ad. III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti výrokům ad. II., III. a IV. rozsudku odvolacího soudu, podal žalovaný (podáním datovaným 21. 5. 2002) dovolání, které podal osobně u Okresního soudu ve Zlíně dne 23. 5. 2002. Dovolatel dovolání podrobně odůvodňuje a navrhuje v napadených částech rozsudek Krajského soudu v Brně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalobkyně se prostřednictvím své právní zástupkyně k dovolání žalovaného vyjádřila. Z obsahu spisu má za to, že obrana žalovaného je ryze účelová a navrhuje dovolání jako nedůvodné zamítnout. Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen např. posuzování podmínek řízení, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (včetně toho, že v záhlaví usnesení se neuvádí složení senátu); podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí o dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01). Přestože napadené rozhodnutí bylo vydáno 21. 2. 2002, Nejvyšší soud je (ve shodě s výše uvedeným) povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. prosince 2000. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.). Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalovanému dne 27. 3. 2002 (č. l. 85); rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 3. 2002, jak plyne z doložky právní moci na rozsudku (č. l. 80). Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 29. 4. 2002 (pondělí). Poněvadž ze spisu nevyplývá, že by bylo dovolání doručeno soudu dříve než osobním podáním na podatelnu Okresního soudu ve Zlíně dne 23. 5. 2002 (č. l. 93), je tedy opožděné. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením ust. § 146 odst. 2 věty prvé (per analogiam), v návaznosti na § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. Žalovaný procesně zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, a je povinen nahradit žalobkyni náklady právního zastoupení. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za zastupování před soudem v jednom stupni (vyjádření k dovolání) ve výši 3.290,- Kč (výše odměny je určena z předmětu dovolání podle ustanovení § 10 odst. 3, § 3 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 3.365,- Kč. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. července 2003 JUDr. František Faldyna,CSc., v. r. předseda senátu