32 Odo 663/2006

Rubrum

32 Odo 663/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně T. A. P., s. r. o. (původně T. A., s. r. o.), proti žalovanému M. M., o zaplacení 90.499,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 245/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2005, č.j. 54 Co 514/2005-51, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem pro zmeškání č.j. 30 C 245/2004-18 ze dne 8. prosince 2004 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 90.499,- Kč s příslušenstvím, jakož i náklady řízení ve výši 21.925,- Kč (§ 153b o. s. ř.). Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. října 2005, č.j. 54 Co 435/2005-46 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. června 2005, č.j. 30 C 245/2004-35, kterým byl zamítnut návrh žalovaného na zrušení jím vydaného rozsudku pro zmeškání ze dne 8. prosince 2004, č.j. 30 C 245/2000-18. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. prosince 2005, č.j. 54 Co 514/2005-51 odmítl odvolání žalovaného proti výše uvedenému rozsudku pro zmeškání a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud tak rozhodl podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný na výzvu soudu prvního stupně ze dne 10. března 2005 neuvedl ve svých podáních ze dne 3. května 2005 a ze dne 4. července 2005 žádný přípustný odvolací důvod podle ustanovení § 205b a § 153b o. s. ř. Shora označené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o zásadní právní význam napadeného usnesení podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatel tvrdí, že pokud v odvolání nejsou uvedeny přípustné odvolací důvody, je odvolací soud povinen v souladu s § 212a odst. 4 o. s. ř. přezkoumat napadený rozsudek z důvodů uvedených v § 205b o. s. ř. Navíc žalovaný ve svých podáních se vždy omlouval a zdůvodňoval své zmeškání ústního jednání dne 8. prosince 2004. Z tohoto důvodu považuje za další otázku zásadního právního významu, zda zmeškání jednání se rozumí i zpoždění o pouhých 15 minut, ihned po vynesení rozsudku s omluvou učiněnou ještě v jednací síni. Dovolatel se domnívá, že odvolací soud nepostupoval v souladu s § 212a odst. 4 o. s. ř. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil. Dovolání v této věci není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř.) připouští. Přípustnost dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popř. jiný návrh na zahájení, a nikoliv rozhodoval-li odvolací soud o odmítnutí odvolání, jak tomu bylo v posuzovaném případě. Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalobkyni, mající povahu usnesení ve smyslu § 167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. června 2006 JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu