32 Odo 987/2002

Rubrum

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 32 Odo 987/2002-105 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A., a.s., proti žalované Č. n. t. s., o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 239/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2001, č.j. 3 Cmo 82/2001-75, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.625,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. P. N.

Odůvodnění

: Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2001, č.j. 2 Cm 239/99-52, ve znění opravného usnesení ze dne 11. června 2001, č.j. 2 Cm 239/99-68, v jeho výroku II. tak, že právo uveřejnit rozsudek na náklady žalované žalobkyni nepřiznal a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním datovaným dne 4. ledna 2002, které předala (jak vyplývá z podacího razítka pošty) dne 7. ledna 2002 k poštovní přepravě. V něm namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání žalovaná uvedla, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, a proto nespatřuje žádný důvod k tomu, aby dovolání žalobkyně bylo vyhověno. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř“). Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy odvolací soud, jak je výslovně uvedeno v odůvodnění rozsudku napadeného dovoláním, postupoval v odvolacím řízení podle občanského soudního řádu. ve znění účinném do 31. prosince 2000. Proto i dovolací soud projednal a rozhodl dovolání žalobkyně podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti konstatoval, že pro to, podle jakého znění uvedeného právního předpisu. jako dovolací soud dovolání projedná, je určující, podle jakého znění občanského soudního řádu odvolací soud věc fakticky projednal., a to i kdyby tato aplikace právního předpisu odvolacím soudem nebyla správná. Tento závěr dovolacího soudu je se shora citovaným ustanovením bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v souladu. Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01). Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenek založených ve spisu na č.l. 79, žalobkyni (jejímu právnímu zástupci) i žalované (jejímu právnímu zástupci) doručen dne 7. listopadu 2001. Téhož dne toto rozhodnutí nabylo právní moci. Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 7. prosinec 2001 (pátek). Dovolání podané žalobkyní k poštovní přepravě až dne 7. ledna 2002 je tedy zjevně opožděné. Nejvyšší soud České republiky proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 1.550,- Kč podle § 6 odst. 1 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 29. dubna 2003 JUDr. Miroslav Gallus, v. r. předseda senátu