33 Cdo 12/2010
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že rozhodnutí vrchního soudu o věcné příslušnosti v občanském soudním řízení podle § 104a odst. 7 o.s.ř. nebrání soudu zkoumat věcnou příslušnost soudů rozhodujících podle zvláštního zákona věci správního soudnictví. V daném případě, kdy se žalobce domáhal výplaty starobního důchodu, bylo řízení správně zastaveno, neboť věc náleží do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví.
Citované zákony (11)
Rubrum
33 Cdo 12/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Miroslavem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 72, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o 1.581,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 462/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2008, č.j. 19 Co 432/2008-38, takto :
Výrok
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 3. 1. 2008, č.j. 11 C 462/2007-30, zastavil řízení a rozhodl o jeho nákladech. Jelikož se žalobce proti žalované stejné peněžní částky z týchž důvodů domáhá v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 253/2007, které bylo zahájeno již 23. 3. 2007, brání projednávání věci překážka litispendence [§ 83 odst. 1, § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.)]. Usnesením ze dne 3. 11. 2008, č.j. 19 Co 432/2008-38, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Překážka řízení zahájeného již podle odvolacího soudu nebrání projednání a rozhodnutí věci, neboť řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 253/2007 bylo (pravomocně) podle § 104b odst. 1 o.s.ř. zastaveno; soud prvního stupně přesto rozhodl správně, protože věc náleží do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví (§ 104b odst. 1 o.s.ř., § 4 odst. 1 písm. a/ zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů). Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. oponuje tím, že otázku věcné příslušnosti v dané věci již vyřešil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2007, č.j. Ncp 1523/2007-18. Dovolání – přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. – důvodné není. Protože vady řízení uvedené v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. žalobce nenamítá a ze spisu se jejich existence nepodává, posuzoval dovolací soud – jsa vázán dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení – toliko otázku dovolatelem předestřenou. Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného, ale – o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 104b odst. 1 o.s.ř. náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že řízení, jehož předmětem je právo na výplatu starobního důchodu, bylo zahájeno u Krajského soudu v Plzni (sp. zn. 19 C 40/2007), který věc předložil podle § 104a odst. 2 o.s.ř. svému nadřízenému vrchnímu soudu; Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2007, č.j. Ncp 1523/2007-18, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí předmětné věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení (§ 104a odst. 1, 6 o.s.ř.). Z ustanovení § 104a odst. 7 o.s.ř. vyplývá pro účastníky řízení a soudy vázanost rozhodnutím vrchního soudu o věcné příslušnosti v občanském soudním řízení; po určení věcné příslušnosti takovým usnesením nemůže být v žádném stupni řízení o dané věci otázka věcné příslušnosti znovu (z iniciativy soudu nebo námitkou účastníka) úspěšně nastolena. O takový případ však v souzené věci nejde. Žalobce přehlédl, že ustanovení § 104a odst. 7 o.s.ř. nelze použít, jde-li o zkoumání věcné příslušnosti soudů rozhodujících podle zvláštního zákona věci správního soudnictví (srov. § 104a odst. 8 o.s.ř.). Vyřešení věcné příslušnosti soudů v občanském soudním řízení (§ 104a o.s.ř.) tedy odvolacímu soudu nebránilo v postupu podle § 104b odst. 1 o.s.ř. Lze uzavřít, že se dovolateli správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto dovolání bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. (žalované, která by měla na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 26. května 2011 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu