33 Cdo 122/2010
V PLATNOSTI- NS 33 Cdo 122/2010
- ÚS III.ÚS 885/10
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo odmítnuto její odvolání proti rozhodnutí o neprovádění dokazování listinnými důkazy, se odmítá. Dovolání nebylo přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nebylo rozhodnutím ve věci samé a nespadalo pod taxativně vyjmenované případy přípustnosti dovolání.
Citované zákony (5)
Rubrum
Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto 33 Cdo 122/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Mgr. D. K., proti žalovanému J. Č., o zaplacení 41.749,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 5 C 87/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. května 2009, č. j. 17 Co 182/2009-196, takto :
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. května 2009, č. j. 17 Co 182/2009-196, odmítl odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. ledna 2009, č. j. 5 C 87/2007-144, jímž soud rozhodl, že „dokazování listinnými důkazy v účetnictví žalovaného prováděno nebude“, s odůvodněním, že podle § 202 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), není odvolání proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, přípustné. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž trvá na tom, aby žalovaný doložil vyúčtování výroby první fáze nábytku, a domáhá se zrušení napadeného usnesení. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v posuzovaném případě v úvahu, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/1998, případně jeho usnesení ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 88/1997). Přípustnost dovolání není dána ani podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání jako objektivně nepřípustné, nespadá mezi případy taxativně vyjmenované v uvedených ustanoveních (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4704). Nejvyšší soud proto podle § 218 písm. c/ ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 27. ledna 2010 JUDr. Blanka M o u d r á , v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.