33 Cdo 1268/2026

Rubrum

33 Cdo 1268/2026-236 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně I. F., zastoupené JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalované TnG-Air Servis s. r. o., identifikační číslo osoby 29441421, se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Havlíčkovo nábřeží 1167/12, zastoupené JUDr. Janem Šafářem, advokátem, se sídlem v Kroměříži, Spáčilova 569/27, o 65 565,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 181 C 6/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2026, č. j. 71 Co 129/2025-209, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 069,90 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Zdeňka Krampery.

Odůvodnění

(podle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

1. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 3. 2025, č. j. 181 C 6/2023-133 uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni částku 65 565,10 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení České republice, o jejíž výši rozhodl samostatným usnesením (výrok III).

2. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 2. 2026, č. j. 71 Co 129/2025-209, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

3. Odvolací soud při rozhodnutí ve věci samé vyšel z následujícího skutkového stavu: Žalobkyně jako objednatelka a žalovaná jako zhotovitelka uzavřely dne 1. 3. 2022 smlouvu o dílo č. 2022, jejímž předmětem (který byl mezi stranami sporný) byla dodávka, autorizovaná montáž a instalační montáž tepelného čerpadla tzv. na klíč. Cena za tepelné čerpadlo byla sjednána ve výši 159 000 Kč, cena za bojler 19 900 Kč, cena za servis, vzdálený přístup a deseti letou záruku 9 900 Kč, s poskytnutou slevou 15 000 Kč, celkem tedy sjednaná cena za dílo činila 200 905 Kč vč. DPH. Instalaci tepelného čerpadla prováděla společnost Pro – Stavby uni s. r. o., identifikační číslo osoby 22801634, která byla subdodavatelem žalované. Po instalaci začalo tepelné čerpadlo vykazovat vady, proto žalobkyně e-mailem ze dne 7. 7. 2022 u žalované dílo reklamovala. Žalovaná na e-mail reagovala zasláním odkazu na návod k použití pro tepelné čerpadlo. Žalobkyně tak byla odkázána na opravu tepelného čerpadla svépomocí. Následně žalovaná odmítla vady tepelného čerpadla odstranit. Žalobkyně vady odstranila za pomocí společnosti HEATING s. r. o., identifikační číslo osoby 28901398, za kterou uhradila 24 488,10 Kč. Následně za účelem posouzení vad tepelného čerpadla nechala vypracovat znalecký posudek, který dne 17. 10. 2022 vypracoval Ing. Radim Ledecký a za který zaplatila 11 000 Kč.

4. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalované, že předmětem smlouvy o dílo bylo pouze dodání a autorizované namontování tepelného čerpadla, nikoli jeho instalace. S odkazem na ustanovení § 556 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, na základě provedeného dokazování (e-mailové komunikace, svědecké výpovědi, smlouvy o dílo, z listiny Realizace montáže tepelného čerpadla Tng-Air) dovodil, že žalobkyně u žalované objednala tepelné čerpadlo tzv. na klíč, tj. jeho dodání včetně potřebné montáže, tedy žalobkyně nechtěla čerpadlo pouze dodat, nýbrž po žalované žádala i montáž tak, aby bylo čerpadlo funkční a žalovaná ho „mohla pouze zapnout“. Ostatně z provedených důkazů vyplývá, že i žalovaná k dohodě přistupovala tak, že jejím obsahem je i montáž tepelného čerpadla, nikoli pouze jeho dovezení. Následně se odvolací soud zabýval výkladem pojmů „autorizovaná montáž“ a „instalační montáž“. Uvedl, že rozdíl mezi nimi není ve smlouvě vymezen, nicméně si lze stěží představit, že autorizovaná montáž, pokud ze strany žalované vůbec proběhla, v sobě neobsahovala i kontrolu samotné instalační montáže čerpadla a jeho funkčnosti. Jestliže by autorizační montáž žalovaná řádně provedla, pak by musela zjistit, že čerpadlo neplní svůj účel. Podle odvolacího soudu žalobkyně od počátku chtěla zajištění dodávky a montáže jedním subjektem tzv. na klíč, což jí bylo žalobkyní před uzavřením smlouvy nabídnuto; ve smlouvě o dílo jsou obsaženy pro žalobkyni (jako spotřebitele) neurčité a matoucí termíny týkající se různých druhů montáže, přičemž je nutno použít výklad pro spotřebitele nejpříznivější, tedy takový, že smlouva zahrnovala dodání i montáž tepelného čerpadla. Poté se odvolací soud zabýval vadami tepelného čerpadla. Dospěl k závěru, že jeho nefunkčnost byla prokázána (e-mailovými zprávami, znaleckým posudkem a dokladem o opravě), žalobkyně vadu u žalované vytkla a uplatnila požadavek na opravu, což žalovaná odmítla. Následně v souladu s § 2106 o. z. žalobkyně zvolila slevu z ceny díla. Odvolací soud dospěl k závěru, že výše slevy (určená rozdílem hodnoty díla bez vad a díla s vadami) je přiměřená a odpovídající hodnotě vadně provedené části díla, respektive nepřesahuje její hodnotu. Nepřisvědčil námitkám žalované vůči nákladům vynaloženým na vyhotovení znaleckého posudku a právní zastoupení před zahájením soudního řízení.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též jako „dovolatelka“) dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení několika otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. tyto otázky posoudil v rozporu s obecnými interpretačními východisky, které Nejvyšší soud dlouhodobě zastává. Nejvyšší soud opakovaně judikuje, že výklad právního jednání může směřovat pouze k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a nesmí nahrazovat, měnit ani doplňovat již učiněné projevy vůle; ke skutečné vůli stran lze přihlížet jen tehdy, není-li v rozporu s jazykovým vyjádřením právního jednání. Tento závěr Nejvyšší soud formuloval zejména v rozhodnutích sp. zn. 33 Cdo 1500/2022, 33 Cdo 1565/2018, 33 Cdo 1895/2021, 33 Cdo 2123/2022, 29 Cdo 61/2017 a 33 Cdo 99/2020.

6. Žalovaná v dovolání formuluje čtyři otázky: 1) „Lze při výkladu spotřebitelské smlouvy podle § 555, § 556 a § 1812 odst. 1 o. z. dovodit, že součástí závazku podnikatele bylo i plnění, které písemná smlouva výslovně ze sjednané ceny a předmětu plnění vylučuje, jen na základě předsmluvního jednání, navazující komunikace a vedlejší listiny, jež sama není jako smluvní ujednání jednoznačně inkorporována do obsahu smlouvy?“ 2) „Má být za subdodavatele zhotovitele považován i takový samostatný podnikatelský subjekt, který provádí vlastní montáž svým jménem, na svou odpovědnost, na své náklady, za vlastní úplatu fakturovanou přímo objednateli, jestliže smlouva uzavřená mezi objednatelem a zhotovitelem výslovně stanoví, že vlastní instalace není součástí díla a objednatel si ji zajišťuje na vlastní náklady, přičemž zhotovitel se zavázal toliko k dodávce zařízení a k autorizované montáži spočívající v kontrole kvality instalační montáže a způsobilosti zařízení plnit svůj účel?“ 3) „Lze přiměřenou slevu z ceny díla při vadném plnění stanovit toliko podle částky, kterou objednatel vynaložil na opravu zajištěnou třetí osobou, aniž by bylo prokázáno, že právě tato částka odpovídá rozdílu mezi hodnotou díla bez vad a hodnotou díla s vadami, popřípadě že jde o účelně a obvykle vynaložené náklady na odstranění vady?“ 4) „Lze pojem „autorizovaná montáž“ užitý ve smlouvě o dílo bez bližší definice vyložit tak, že zhotoviteli zakládá odpovědnost i za vady vlastní instalační montáže provedené jiným subjektem, jestliže smlouva současně rozlišuje mezi autorizovanou montáží a vlastní instalací?“ Ve vztahu k otázkám 1) a 4) dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že i přes výslovné znění smlouvy o dílo bylo součástí závazku žalované i vlastní instalace tepelného čerpadla. Uvedený závěr má za rozporný s ustálenou praxi dovolacího soudu, neboť odvolací soud výkladem právního jednání nesmí měnit ani nahrazovat již projevenou vůli stran, může pouze zvažovat kontext, praxi stran i okolnosti uzavření smlouvy. Uvedené podle dovolatelky platí i při výkladu pojmu „autorizovaná montáž“, při němž odvolací soud připustil, že rozdíl mezi „autorizovanou“ a „instalační“ montáží není ve smlouvě definován, a přesto z tohoto neurčitého pojmu učinil základ odpovědnosti dovolatelky za vady fyzické instalace provedené jiným subjektem. K otázce 2) dovolatelka uvádí, že odvolací soud nesprávně odvozoval postavení společnosti Pro-stavby uni s.r.o. z vnějších okolností, nikoli z jednoznačně zjištěného právního vztahu mezi ní a touto společností. Prosazuje, že závěr odvolacího soudu o tom, že Pro stavby uni s. r. o. je subdodavatelem dovolatelky, je založen na nesprávném výkladu smlouvy – tedy na stejných námitkách, jež dovolatelka uvádí u otázek 1) a 4). Jestliže by odvolací soud dospěl k závěru, že vlastní instalace tepelného čerpadla nebyla obsahem závazku mezi dovolatelkou a žalobkyní, je uvedený závěr neudržitelný. Konečně k otázce 3) dovolatelka uvádí, že odvolací soud slevu z ceny nepoměřoval skutečně zjištěným rozdílem hodnot, ale fakticky ji ztotožnil s cenou opravy účtovanou třetí osobou, čímž se odchýlil od „správného chápání institutu přiměřené slevy a jejího určení“.

7. Žalobkyně navrhla odvolání jako nepřípustné odmítnout.

8. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

9. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

11. Dle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013).

12. Namítá-li dovolatelka dovolacími otázkami ad 1), 2) a 4), že odvolací soud pochybil, dospěl-li k závěru, že obsahem závazku dovolatelky bylo nejenom dodání tepelného čerpadla, nýbrž i jeho montáž, a že při výkladu smlouvy přihlédnul i k „vnějším skutečnostem“, které jsou nad rámec jejího slovního vyjádření, pak tyto námitky přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají.

13. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že výkladu upravenému v § 555 až § 558 o. z. podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné. Přitom platí, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu, přičemž pro výklad adresovaného právního jednání je podle § 556 odst. 1 věty první o. z. primárně určující skutečná vůle jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem, tedy např. před objektivním významem užitých slov. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet i z hledisek uvedených v § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se podle § 556 odst. 1 věty druhé o. z. přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2019, ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1850/2017, ze dne 14. 4. 2021 sp. zn. 27 Cdo 3424/2019, nebo ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. 23 Cdo 3482/2024). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zároveň vychází ze závěru, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za použití uvedených zákonných interpretačních pravidel obsahu právního jednání, není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury dovolacího soudu by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního jednání) dospěl, tedy např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, nebo ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 563/2019, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2026, sp. zn. 23 Cdo 1171/2025). Odvolacímu soudu však v projednávané věci nelze odklon od ustálené judikatury Nejvyššího soudu vytknout, když na podkladě zjištěných skutkových okolností dospěl na základě interpretačních pravidel upravených v ustanoveních § 555 a násl. o. z. ke zcela přesvědčivě vyznívajícímu závěru, že předmětem plnění podle smlouvy o dílo byla dodávka i montáž tepelného čerpadla. Odvolací soud mimo jazykové znění smlouvy o dílo řádně zohlednil i okolnosti uzavření smlouvy (žalobkyně objednávala tepelné čerpadlo „na klíč“, dovolatelka je takto inzerovala, zohlednil e-mailovou komunikaci stran, cenovou nabídku, listinu nazvanou Realizace montáže tepelného čerpadla, svědeckou výpověď žalobkyně, svědeckou výpověď R. F. a další – srov. body 8, 9, a 10 napadeného rozhodnutí), a dospěl-li k závěru, že součástí dohody nebylo pouze dodání čerpadla, ale i jeho montáž, pak závěrům uvedeným výše dostál. Nelze přisvědčit námitce, že odvolací soud nahrazoval projevenou vůli stran, jestliže smlouvu vyložil tak, že zahrnovala dodání i montáž čerpadla.

14. Jestliže závěr odvolacího soudu obstojí, dovolací soud již samostatně neposuzoval otázku 2), která je taktéž založena na závěru o nesprávném výkladu smlouvy o dílo.

15. Otázka ad 3) a s ní spojená kritika správnosti závěru o posouzení přiměřenosti slevy z díla přípustnost dovolání nezakládá; dovolání je v této části vadné, neboť neobsahuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (§ 237 ve spojení s § 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolání použitá formulace, že se odvolací soud „odchýlil od právního chápání institutu přiměřené slevy a jejího určení“, řádné vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání v intencích § 237 o. s. ř. nepředstavuje. Úkolem Nejvyššího soudu v dovolacím řízení není z moci úřední přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a o. s. ř. ve vazbě na § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání tak, že specifikuje konkrétní dovolacím odvolacím soudem vyřešenou právní otázku hmotného či procesního práva, kterou spojí s jedním z předpokladů přípustnosti podle § 237 o. s. ř.

16. Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tj. i ve výroku o nákladech řízení, ve vztahu k němuž není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

17. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jej odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 28. 7. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu