33 Cdo 1439/2026

Rubrum

33 Cdo 1439/2026-342 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců Mgr. Viktora Sedláka a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobce L. K., zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Dirhanem, advokátem se sídlem v Praze, Chvalova 1696/10, proti žalované Z. Ž., zastoupené Mgr. Bc. Hanou Bartasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 843/4, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 97/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2025, č. j. 16 Co 247/2025-320, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2025, č. j. 16 Co 247/2025-320, a Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 9. 2025, č. j. 4 C 97/2020-309, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 22. 9. 2023, č. j. 4 C 97/2020-181, zamítl žalobu o zaplacení 171 000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 2. 2024, č. j. 16 Co 1/2024-205, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2024, č. j. 16 Co 1/2024-205, Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 11. 2024, č. j. 28 Cdo 2385/2024-266, odmítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II).

4. Žalobce podal žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2024, č. j. 16 Co 1/2024-205, kterou se domáhal zrušení rozsudku krajského soudu s odůvodněním, že soud byl nesprávně obsazen.

5. Okresní soud ve Vyškově v pořadí druhým usnesením ze dne 10. 9. 2025, č. j. 4 C 97/2020-309, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2024, č. j. 16 Co 1/2024-205 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

6. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce podal žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. f) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), že soud byl nesprávně obsazen.

7. Soud prvního stupně dále uvedl, že ve věci sp. zn. 16 Co 1/2024 rozhodoval u Krajského soudu v Brně senát ve složení JUDr. Radima Gregorová, Ph.D. (předsedkyně), JUDr. Ladislav Palatin a JUDr. Ivana Losová. Jak vyplývá z rozvrhu krajského soudu pro rok 2024, senát 16 Co byl v obsazení: předseda senátu JUDr. Pavel Holzbauer nebo JUDr. Radima Gregorová, Ph.D., a jako třetí člen senátu od 1. 4. 2023 JUDr. Ivana Losová. Jako zástupce byl určen v prvním pořadí předseda senátu 37 Co, ve druhém pořadí předseda senátu 18 Co. Předsedou senátu 37 Co je dle rozvrhu práce JUDr. Ladislav Palatin.

8. Soud prvního stupně žalobu pro zmatečnost zamítl s odůvodněním, že nezjistil žádné pochybení ve složení senátu krajského soudu, který ve věci sp. zn. 16 Co 1/2024 dne 7. 2. 2024 rozhodoval. Senát rozhodoval ve složení – předsedkyně JUDr. Radima Gregorová, Ph.D., za nepřítomného JUDr. Pavla Holzbauera (který dle sdělení personálního oddělení krajského soudu čerpal v době od 5. 2. 2024 do 9. 2. 2024 řádnou dovolenou) zastupující soudce JUDr. Ladislav Palatin a jako třetí člen senátu JUDr. Ivana Losová.

9. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

10. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně učinil dotaz na krajský soud, kterým bylo zjištěno, že JUDr. Pavel Holzbauer čerpal v době od 5. 2. 2024 do 9. 2. 2024 řádnou dovolenou. Podle rozvrhu práce Krajského soudu v Brně pro rok 2024 byl senát 16 Co v obsazení: předseda senátu JUDr. Pavel Holzbauer nebo JUDr. Radima Gregorová, Ph.D., a jako třetí člen senátu JUDr. Ivana Losová. Jako zástupce byl určen v prvním pořadí předseda senátu 37 Co, ve druhém pořadí předseda senátu 18 Co. Předsedou senátu 37 Co byl v předmětné době JUDr. Ladislav Palatin, proto dle platného rozvrhu práce správně zastupoval JUDr. Pavla Holzbauera v době čerpání řádné dovolené. Přitakal soudu prvního stupně i v tom, že zástup v rozvrhu práce je uveden právě z důvodu, kdy je některý z členů senátu nepřítomen, že tyto případy nepřítomnosti (dovolená na zotavenou, nemoc, úmrtí v rodině) nelze mnohdy plánovat předem, neboť i dovolenou si soudce v případě nutnosti může vzít ihned. S tímto tedy nelze předem počítat, pokud je již termín projednávání věci dán.

11. K námitce žalobce, že věc neměla být rozhodována za „krátkodobé“ nepřítomnosti JUDr. Holzbauera, odvolací soud uvedl, že právě pro řešení všech druhů nepřítomnosti některého člena senátu nebo jeho předsedy vytváří rozvrh práce systém zastupování, jímž činí zadost pravidlu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. To se nestalo ani v posuzovaném případě, kdy byl JUDr. Holzbauer zastoupen jiným, rozvrhem práce povolaným, předsedou senátu. Dodal, že krátkodobost či dlouhodobost nepřítomnosti člena senátu nebo jeho předsedy nehraje žádnou roli, je lhostejno, zda je soudce nepřítomen den či měsíc, pro zachování zásady plynulosti soudního řízení neexistuje žádná zákonná překážka pro obsazení nepřítomného soudce jiným soudcem, který jej dle rozvrhu práce pro takové případy zastupuje.

12. K námitce žalobce, že věc měla být projednána veřejně, neboť soud prováděl důkaz zprávou z personálního oddělení, odvolací soud uvedl, že tato zpráva je interním zjištěním opatřeným soudem prvního stupně u odvolacího soudu, nemá charakter důkazu ve smyslu příslušných ustanovení o. s. ř. a soud prvního stupně nepochybil, pokud věc projednal neveřejně.

II. Dovolání a vyjádření k němu

13. Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně proti prvnímu i druhému výroku, podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel v dovolání předkládá dovolacímu soudu tři otázky, 1) zda je čerpání dovolené soudcem důvodem ke změně v obsazení senátu odvolacího soudu, 2) zda lze zprávu z personálního oddělení soudu považovat za důkaz ve smyslu § 125 o. s. ř., a 3) zda „vyhoví požadavkům plynoucím z ústavního práva na zákonného soudce a ze zákona o soudech a soudcích, a to zejména požadavku na rotační způsob a nepředvídatelnost soudce, kterému věc napadne, rozvrh práce, který najisto stanoví a je účastníkům ještě před podáním opravného prostředku zcela zřejmé, jaký soudce (senát) bude o odvolání rozhodovat, když tento je předem zcela konkrétně určen rozvrhem práce“.

14. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

15. Žalovaná navrhuje dovolání odmítnout, eventuálně zamítnout.

III. Přípustnost dovolání

16. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).

17. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.

18. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

19. Dovolání není objektivně přípustné v části směřující proti části napadeného usnesení týkající se výroku o nákladech řízení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.. Uvedené nicméně nebrání tomu, aby v případě, bude-li napadené rozhodnutí zrušeno podle § 243e odst. 1 o. s. ř. ve výroku o věci samé, dopadl tentýž procesní následek i na akcesorický nákladový výrok.

20. Přípustnost dovolání nemůže založit (první) otázka, zda je čerpání dovolené soudcem důvodem ke změně v obsazení senátu odvolacího soudu, neboť odvolací soud se neodchýlil od dovolatelem odkazované judikatury Ústavního soudu, uvedl-li, že JUDr. Ladislav Palatin (předseda senátu 37 Co) správně zastupoval JUDr. Pavla Holzbauera v době čerpání řádné dovolené. Podle zmiňované judikatury pokud příslušný senát stanovený rozvrhem práce soudu projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat zejména vyloučení soudce z důvodu podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce (viz nález ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08, bod 16; k případům důvodné absence soudců určených rozvrhem práce srov. též nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15, bod 31; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1357/2014, uveřejněné pod č. 17/2016 Sb. rozh. obč.).

21. Pokud dovolatel v souvislosti s (třetí) otázkou týkající se pravidel pro přidělování věcí vytýká odvolacímu soudu, že nezohlednil, že dotyčnou věc měl projednat senát v původním složení, přehlíží, že vzhledem k aktuálnímu složení senátu (odlišnému oproti složení předchozímu) byl pro přidělení věci rozvrhem práce určující rotační způsob.

22. Dovolání je však přípustné pro řešení (druhé) otázky, zda lze zprávu z personálního oddělení soudu považovat za důkaz ve smyslu § 125 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

23. Rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost je považováno při posouzení důvodnosti tohoto mimořádného opravného prostředku – vyznělo-li rozhodnutí z pohledu předmětu řízení o této žalobě meritorně – za rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1474/2006, a ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 21 Cdo 86/2009).

24. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se dokazování v řízení před soudem pojmově vztahuje jen k věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2893/2000, uveřejněné pod číslem 40/2003 Sb. rozh. obč.). Naproti tomu zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení, zda je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů, pravomoc soudu, věcná nebo místní příslušnost soudu, zda příslušný (označený) procesní subjekt má způsobilost být účastníkem řízení nebo plnou procesní způsobilost, jakož i pro posouzení, zda soudní písemnost byla účastníku řízení (adresátu) řádně a včas doručena, případně zda příslušné procesní podání (včetně řádných a mimořádných opravných prostředků) je včasné, není svou povahou „dokazováním“ skutečností rozhodných pro přiznání (nebo odepření) v řízení uplatněného nároku, nýbrž šetřením podmínek, za kterých řízení vůbec může probíhat nebo (v návaznosti na ten který procesní úkon) dále pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 29 NSCR 90/2021).

25. Obecně mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků) [srov. ustanovení § 125 o. s. ř., v soudní praxi dovolacího soudu např. rozsudky ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4575/2008, ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4088/2016, ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1312/2021, nebo ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. 21 Cdo 34/2025]. Tím se rozumí všechny prostředky, které o realitě rozhodné pro posouzení věci podávají závažnou zprávu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2731/2021).

26. V daném případě soud prvního stupně učinil skutkový závěr o tom, že nepřítomný JUDr. Pavel Holzbauer čerpal v době od 5. 2. 2024 do 9. 2. 2024 řádnou dovolenou, na základě sdělení z personálního oddělení Krajského soudu v Brně. Není pochyb, že zpráva z personálního oddělení má charakter důkazního prostředku listinné povahy.

27. Závěr odvolacího soudu, že citovaná zpráva „je interním zjištěním opatřeným soudem prvního stupně u odvolacího soudu, jež nemá charakter důkazu ve smyslu příslušných ustanovení o. s. ř.“ je tak zjevně v rozporu s výše citovanou judikaturou.

28. Za situace, kdy bylo dovolání shledáno přípustným, se Nejvyšší soud ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. zabýval tím, zda je řízení postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., resp. jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

29. Podle § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2.

30. Nejvyšší soud s odkazem na rozhodovací praxi dovolacího soudu v usnesení ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1800/2016, uvedl, že odnětím možnosti jednat před soudem (zmatečností) ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává, například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k provedeným důkazům apod. […] Není rozhodné, zda účastníku řízení byla odňata možnost jednat před soudem v odvolacím řízení, nebo v řízení před soudem prvního stupně; uvedená zmatečnost je dána i tehdy, jestliže odvolací soud pochybení soudu prvního stupně, které ji zakládá, přehlédl a – ač tak mohl učinit – nevyvodil z něj důsledky. […] Zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. ovšem není dána, jestliže možnost učinit procesní úkony, kterou účastníku nesprávným postupem odňal soud prvního stupně, mu byla poskytnuta v odvolacím řízení.

31. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu 22. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2179/2002).

32. Pro řízení o žalobě pro zmatečnost platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li v ustanoveních § 235b a násl. o. s. ř. stanoveno něco jiného (§ 235a odst. 2 o. s. ř.). Vyplývá z toho, že soud prvního stupně nemusí k projednání žaloby pro zmatečnost a k rozhodnutí o ní nařídit jednání, jestliže žalobu zamítá proto, že není přípustná, nebo proto, že ji podal někdo, kdo k ní nebyl oprávněn, nebo proto, že byla podána po uplynutí lhůt počítaných od právní moci napadeného rozhodnutí (srov. § 235f o. s. ř.) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2179/2002, ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2103/2003, a ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 21 Cdo 960/2003].

33. V posuzovaném případě žalobce podal žalobu pro zmatečnost z důvodu, že soud byl nesprávně obsazen [§ 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř.]. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 9. 2025, č. j. 4 C 97/2020-309, žalobu pro zmatečnost zamítl s odůvodněním, že nezjistil žádné pochybení ve složení senátu krajského soudu, který ve věci sp. zn. 16 Co 1/2024 dne 7. 2. 2024 rozhodoval; žalobu pro zmatečnost tak zamítl z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 235f o. s. ř., aniž by v souladu s ustanoveními § 235a odst. 2 a § 115 odst. 1 o. s. ř. – jak je zřejmé z obsahu spisu – nařídil k projednání žaloby a k rozhodnutí o ní jednání.

34. Nadto skutkový závěr o tom, že nepřítomný JUDr. Pavel Holzbauer čerpal v době od 5. 2. 2024 do 9. 2. 2024 řádnou dovolenou, soud prvního stupně učinil na základě sdělení z personálního oddělení Krajského soudu v Brně, jež nebylo součástí spisu a které si soud prvního stupně sám vyžádal. Důkaz touto listinou však způsobem, kterým by účastníkům umožnil se k ní vyjádřit, tedy tak, že ji nebo její část při jednání přečte nebo sdělí její obsah (§ 129 odst. 1 o. s. ř.), neprovedl. Jen při jednání mohou totiž účastníci uplatnit své právo vyjádřit se k výsledkům provedeného dokazování (§ 122 odst. 1, § 123 a § 129 odst. 1 o. s. ř.).

35. Jestliže soud I. stupně nenařídil jednání a nedal žalobci možnost seznámit se se zprávou z personálního oddělení, vyjádřit se k jejímu obsahu, byla tímto postupem soudu prvního stupně žalobci odňata možnost jednat před soudem. Uvedenou vadu přitom nezhojil ani odvolací soud, který měl rovněž za rozhodný obsah sdělení z personálního oddělení.

36. K projednání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání (srov. § 214 odst. 1 o. s. ř.); jednání není třeba nařizovat pouze v případech uvedených v ustanoveních § 214 odst. 2 a 3 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 21 Cdo 960/2003, a ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2103/2003).

37. Odvolací soud rozhodl o odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 9. 2025, č. j. 4 C 97/2020-309, aniž by – jak je zřejmé z obsahu spisu – předseda senátu odvolacího soudu nařídil jednání. Předpoklady k rozhodnutí o tomto odvolání bez nařízení jednání uvedené v ustanoveních § 214 odst. 2 a 3 o. s. ř. přitom nebyly splněny. Odvolací soud totiž nerozhodl o odmítnutí odvolání, o zastavení nebo přerušení odvolacího řízení nebo o zrušení usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a o. s. ř., odvolání žalobce nesměřovalo toliko do výroku o náhradě nákladů řízení, lhůtě k plnění nebo předběžné vykonatelnosti a odvolací soud byl povinen dokazování doplnit k nápravě postupu soudu prvního stupně (provést důkaz zprávou personálního oddělení). Bez nařízení jednání neumožňovalo odvolacímu soudu rozhodnout o odvolání žalobce ani ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť usnesením soudu prvního stupně bylo rozhodnuto z pohledu předmětu žaloby pro zmatečnost ve věci samé a – vzhledem k tomu, že jím nebylo rozhodnuto způsobem uvedeným v ustanovení § 235f o. s. ř. – nebylo podle zákona možné je vydat bez nařízení jednání (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003 sp. zn. 21 Cdo 2179/2002, uveřejněné pod č. 73 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).

38. Tím, že odvolací soud projednal věc bez jednání, odňal účastníkům možnost projednat věc před (odvolacím) soudem, čímž řízení zatížil zmatečnostní vadou zmíněnou v § 228 odst. 3 o. s. ř., k níž je Nejvyšší soud povinen u jinak přípustného dovolání přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), a která obligatorně vede ke zrušení napadeného rozhodnutí.

V. Závěr

39. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně) a řízení bylo rovněž postiženo zmatečnostní vadou, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

40. Právní názor Nejvyššího soudu je závazný (§ 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.)

41. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 7. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu