33 Cdo 1450/2026

Rubrum

33 Cdo 1450/2026-357 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a Mgr. Viktora Sedláka ve věci žalobkyně Gilose s.r.o., se sídlem v Praze 10, Hostivař, Radiová 1122/1, identifikační číslo osoby 29192650, zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 188/119d, za účasti E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, identifikační číslo osoby 26078201, zastoupené Mgr. Radovanem Kubáčem, advokátem se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, za vedlejší účasti na straně E.ON Energie, a.s., OTE, a.s., se sídlem v Praze 4, Michle, Jihlavská 1558/21, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem v Praze 10, Krátká 1148/32, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 244/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 1. 2026, č. j. 8 Co 1405/2025-295, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici řízení na náhradu nákladů dovolacího řízení 6 134,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radovana Kubáče, advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů dovolacího řízení 6 134,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Zdeňka Labského, advokáta.

Odůvodnění

(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. 5. 2025, č. j. 30 C 244/2024-253, zamítl žalobu požadující, aby E.ON Energie, a.s. (účastnice řízení) byla povinna zaplatit žalobkyni 37 121 953,57 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I), a aby rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 14. 5. 2024, č. j. 11439-23/2022-ERU, a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále též jen „ERÚ“) ze dne 25. 9. 2023, č. j. 11439-14/2022-ERU, byla nahrazena rozsudkem soudu prvního stupně (výroky II a III), a uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení účastnici řízení a vedlejší účastnici (výroky IV a V). K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady odvolacího řízení účastnici řízení (druhý výrok) a vedlejší účastnici (třetí výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu, „a to do všech jeho výroků“, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice, „zda je, byť jen výrokem trestních rozsudků, v civilním řízení vázán soud posuzující soukromoprávní nárok žalobkyně, která nebyla trestními rozsudky odsouzena, a dokonce ani nebyla trestně stíhána, a zda je v důsledku této vázanosti možné rozhodovat o nároku žalobkyně bez provedení dalších důkazů“. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Účastnice řízení a vedlejší účastnice se k dovolání vyjádřily tak, že je navrhují jako nepřípustné odmítnout, nebo jako nedůvodné zamítnout. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), zkoumal, zda je dovolání přípustné, a dovodil, že dovolání přípustné není. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětluje, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek (více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby či naopak k vyhovění žalobě pro nedůvodnost obrany žalovaného, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sb. rozh. obč., a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016, a ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 325/2022). V souzené věci odvolací soud pro své rozhodnutí považoval mimo jiné za podstatné, že v obnoveném řízení ERÚ rozhodnutím z 28. 11. 2023, č. j. 12646-43/2010-ERU, zrušil původní rozhodnutí o udělení licence, neboť bylo získáno nezákonně (toto rozhodnutí potvrdila k rozkladu Rada ERÚ rozhodnutím z 16. 7. 2024, č. j. 12646-50/2010- ERU), s tím, že ke zrušení licence došlo s účinky ex tunc (zpětně) ke dni 13. 12. 2010 a současně bylo vydáno rozhodnutí o udělení nové licence, a to s účinky ode dne nabytí právní moci nového rozhodnutí (od 18. 7. 2024). Uvedené skutečnosti podle odvolacího soudu představovaly další samostatný právní důvod, který brání vyhovění žalobě a přiznání uplatněného peněžitého nároku, neboť k tomu, aby vznikl nárok na podporu výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 („Tarif 2010“), musela by být předmětná fotovoltaická elektrárna (dále jen „FVE“) uvedena do provozu do 31. 12. 2010, k čemuž bylo třeba, aby vedle schopnosti dodávat elektřinu do elektrizační soustavy bylo ve prospěch žalobkyně vydáno pravomocné rozhodnutí o udělení licence; obě podmínky (by) musely být splněné kumulativně, přičemž tato podmínka splněna nebyla (viz bod 21 a 22 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Již z tohoto důvodu by tedy dovolatelka nemohla se svou žalobou uspět. Nad rámec řečeného odvolací soud rovněž poznamenal, že ve vztahu k zákonnosti licence a vzniku práva na podporu absentovala dobrá víra žalobkyně. Jestliže závěr odvolacího soudu, že aby vznikl nárok na podporu výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009, musela by být předmětná FVE uvedena do provozu do 31. 12. 2010, k čemuž bylo třeba, aby vedle schopnosti dodávat elektřinu do elektrizační soustavy bylo ve prospěch žalobkyně vydáno pravomocné rozhodnutí o udělení licence (tato podmínka splněna nebyla), nebyl podaným dovoláním zpochybněn a nebyl tak otevřen dovolacímu přezkumu, pak nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ani dovolatelkou předkládané otázky týkající se vázanosti soudu v civilním řízení trestním rozsudkem, neboť ani případná nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu při jejich řešení by nemohla opodstatnit zrušení napadeného rozhodnutí či jeho změnu. Dovolatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tedy i výroky o nákladech řízení, proti nimž však dovolání není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl. Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou účastnice řízení a vedlejší účastnice podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 31. 8. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu