33 Cdo 1859/2026

Rubrum

33 Cdo 1859/2026-93 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců Mgr. Viktora Sedláka a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně Anna Černá Reality s.r.o., se sídlem v Teplicích, Spojenecká 764/24, identifikační číslo osoby 13986872, zastoupené Mgr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dubská 356/2, proti žalované K. S., zastoupené JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, o zaplacení 84 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 35 C 84/2025, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2026, č. j. 14 Co 91/2026-68, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 989,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Jiřího Rouska.

Odůvodnění

(podle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

1. Obvodní soud po Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 12. 2025, č. j. 35 C 84/2025-36, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 84 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně za dobu od 30. 4. 2025 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 3. 2026, č. j. 14 Co 91/2026-68, změnil uvedený rozsudek tak, že žalobu o zaplacení 84 700 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech státu a o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že právní otázka „v jakém okamžiku se prodávající stává vlastníkem finančních prostředků – blokovacího depozita – za situace, kdy je stranami rezervační smlouvy ujednáno, že budoucí kupující poukáže toto blokovací depozitum představující část kupní ceny k rukám realitního zprostředkovatele představujícího pouhé platební místo“ v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena. Dovolatelka argumentuje, že z důvodu, že nedošlo k převodu vlastnického práva k věci na kupujícího, neexistovala pohledávka žalované na vyplacení kupní ceny, resp. její části, která byla jako blokovací depozitum složena kupujícím na bankovní účet žalobkyně. Vzhledem k tomu, že vlastníkem složených finančních prostředků byl stále kupující, žalobkyně mu tuto platbu vrátila. Prosazuje, že byť bylo kupujícím složeno blokovací depozitum, k zápočtu nemohlo dojít, jelikož nárok žalované na jeho vyplacení nevznikl.

4. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout.

5. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

6. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

8. Dovolání není přípustné.

9. Dovolatelkou předestřená právní otázka není otázkou dovolacím soudem nevyřešenou. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 33 Cdo 5501/2017, dovodil, že dojde-li k odstoupení od kupní smlouvy, jejíž uzavření bylo zprostředkováno na základě smlouvy uzavřené podle § 2445 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“), je osobou, jež je povinna vrátit kupujícímu částku, kterou složil u zprostředkovatele jako rezervační zálohu a která byla započtena na kupní cenu, prodávající bez ohledu na to, že si ji na základě ujednání s prodávajícím ponechal zprostředkovatel jako provizi. Rozhodnutí odvolacího soudu je s uvedeným v souladu. Argumentace dovolatelky, že nedošlo-li k převodu vlastnického práva k věci na kupujícího, neexistovala pohledávka žalované na vyplacení kupní ceny, resp. její části, která byla jako blokovací depozitum složena kupujícím na bankovní účet žalobkyně, nic nemění na tom, že podle rezervační smlouvy úhrada blokovacího depozita kupujícím představovala úhradu části kupní ceny žalované, tedy nešlo o finanční částku, která „stále patřila kupujícímu“.

10. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 25. 8. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu