33 Cdo 207/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení kvůli nezaplacení soudního poplatku. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože se nejedná o rozhodnutí o věci samé, nýbrž o procesním rozhodnutí. Důvodem bylo, že žalobce se nevyjádřil proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ale proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné. Soud také rozhodl, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, protože žalovanému nevznikly žádné náklady.
Rubrum
33 Cdo 207/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce Z. P., proti žalovanému J. P., o zaplacení částky 797.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 259/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 25. září 2007, č. j. 59 Co 393/2007-138, takto:
Výrok
I. Dovolaní se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 25. září 2007, č. j. 59 Co 393/2007-138, potvrdil usnesení Okresního soud ve Zlíně ze dne 10. srpna 2007, č. j. 6 C 259/2006-122, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé. Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v § 238 a § 238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů uvedených v § 239 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 102, ročník 2002, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2006, sp. zn. 21 Cdo 972/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 115, ročník 2006). Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému podle obsahu spisu v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. dubna 2009 JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.