33 Cdo 2096/2025

Rubrum

33 Cdo 2096/2025-559 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. J., zastoupené Mgr. Tomášem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Zlíchově 18, proti žalované AMBIS Univerzitě, a.s., se sídlem v Praze 8, Lindnerova 575/1 (identifikační číslo 618 58 307), zastoupené Mgr. Danou Burdovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, V parku 2308/8, o 58 956,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 12/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2025, č. j. 91 Co 503/2024-499, t a k t o:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou z 25. 11. 2023 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 58 956,40 Kč [45 800 Kč (školné za dva semestry), smluvní úroky 3 984,60 Kč, náklady spojené s vymáháním pohledávky 9 171,80 Kč] s příslušenstvím. Rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 8 C 12/2024-411, Obvodní soud pro Prahu 8 uložil žalované zaplatit žalobkyni 58 956,40 Kč s 15 % úroky z prodlení od 11. 8. 2022 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 31 850 Kč. Podle soudu prvního stupně právní vztah účastnic smlouvou o studiu založený je vztahem spotřebitelským (§ 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Žalovaná - podnikatelka (§ 421 o. z.) se zavázala poskytovat žalobkyni - spotřebitelce (§ 419 o. z.) po splnění podmínek pro přijetí ke studiu za úplatu (školné) vzdělání. Články III odst. 4 a V odst. 4 Všeobecných podmínek studia představují zneužívající ujednání, jež zakládají nerovnováhu povinností v neprospěch žalobkyně (spotřebitelky), neboť ukládají zaplatit školné i v případě, že žalovaná nebude plnit - poskytovat vzdělání (§ 1813 odst. 1, 2 o. z.). Protože k takovým ujednáním se nepřihlíží (§ 1815 o. z.), plnila žalobkyně dne 5. 12. 2020 bez právního důvodu (§ 2991 o. z.). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 3. 2025, č. j. 91 Co 503/2024-499, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 9 462,20 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ke zneužívajícím ujednáním obsaženým v článcích III odst. 4 a V odst. 4 Všeobecných podmínek studia, které jsou součástí spotřebitelské smlouvy o studiu, nelze přihlížet (§ 1815 o. z.). V dalším – opět ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že účastnice sjednaly (inominátní) smlouvu o studiu adhezním způsobem. Všeobecné podmínky studia obsahují v článcích I odst. 3, III odst. 2 a V odst. 3 a 4 doložky, které jsou pro žalobkyni coby slabší smluvní stranu zvláště nevýhodné, aniž byl pro jejich sjednání rozumný důvod; tato ujednání jsou (relativně) neplatná podle § 1800 odst. 2 o. z. Spravedlivému uspořádání práv účastnic – argumentuje odvolací soud – neodpovídá ujednání, podle něhož je žalobkyně (uchazečka) povinna žalované zaplatit školné za dva semestry bez ohledu na to, zda ke studiu nastoupí či nikoliv, ani ujednání, že dlužné školné se mění na pohledávku žalované z titulu smluvní pokuty. Využití práva po přijetí ke studiu nenastoupit (tzv. právo na zápis ke studiu podle § 51 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů /zákon o vysokých školách/, ve znění účinném do 31. 12. 2020), nelze sankcionovat. Odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobkyně včas oznámila žalované, že právo k zápisu do studia nevyužívá, žalovaná ji přesto ke studiu zapsala a po přijetí vyplněného formuláře žalobkyni informovala o ukončení studia a o povinnosti uhradit školné, aniž by poskytla plnění, k němuž se zavázala. Administrativní náklady spojené s řízením o přijetí uchazečky a s elektronickou komunikací účastnic nedosahují částky školného za dva semestry. Plněním, jež nemělo právní důvod, žalovaná získala majetkový prospěch, který musí žalobkyni vydat (§ 2991 o. z.). Přípustnost dovolání (doplněného podáním z 3. 5. 2026), jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, spatřuje žalovaná v tom, že v níže vymezených právních otázkách se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny: 1) povaha smlouvy o studiu uzavřená soukromou vysokou školou s uchazečem o studium (§ 1810 o. z.) a 2) právní důsledky v případě posouzení smlouvy o studiu jako smlouvy spotřebitelské (§ 1813 odst. 1, 2, § 1815 o. z.). Ve vztahu k právní otázce, zda ujednání o úhradě školného za celý akademický rok v případě, že uchazeč ke studiu vůbec nenastoupí, je doložkou, která je pro žalobkyni jako slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod (§ 1800 odst. 2 o. z.), žalovaná nevymezila přípustnost dovolání. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalobkyně (uchazečka/studentka) a žalovaná uzavřely 10. 3. 2020 smlouvu o studiu, jejímž předmětem bylo zabezpečení výuky v bakalářském studijním programu Bezpečnostní management se zahájením studia v prezenční formě v akademickém roce 2020/2021. Podle smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky studia (dále jen „VPS“), je uchazečem osoba, která zahájila přijímací řízení a byla přijata ke studiu; studentem je osoba, která po přijetí ke studiu zapsala svůj rozvrh a tím nastoupila ke studiu. Studium je poskytováno za úplatu; ustanovení o výši školného a způsobu jeho úhrady bylo obsahem článků II a VII VPS. To, co smlouva výslovně neupravuje, se řídí zákonem o vysokých školách. Podle článku I odst. 3 VPS bude uchazeč/student zapsán do studia k 1. 9. příslušného akademického roku. Zápis do studia je jednostranným administrativním úkonem žalované „a je prováděn automaticky bez přítomnosti uchazeče“. Uchazeč/student je povinen platit školné a další poplatky spojené se studiem ve stanovených termínech, v předepsané výši a způsobem uvedeným v článcích III a VII. Zavazuje se platit školné vždy na celý akademický rok dopředu, a to bez ohledu na to, zda studium v akademickém roce dokončí či nikoliv, případně zda ke studiu nastoupí či nikoliv. Nárok žalované na školné vzniká uzavřením smlouvy a trvá po celou dobu trvání smluvního vztahu (článek III odst. 2 VPS). V případě prodlení uchazeče/studenta s úhradou školného, vzniká žalované právo na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně a právo na smluvní pokutu ve výši neuhrazené částky školného (článek III odst. 4). V případě ukončení studia z jakéhokoli důvodu podle odst. 2 bodu i či bodu f/ nevzniká uchazeči/studentovi nárok na vrácení již zaplaceného školného za akademický rok, ve kterém k ukončení studia došlo. Výjimku představuje zanechání studia ze zvlášť závažných zdravotních důvodů; v takovém případě rozhodne o žádosti na vrácení alikvotní části školného rektor (článek V odst. 3). Smlouvu lze – mimo jiné – ukončit z důvodů na straně uchazeče/studenta zanecháním studia z jeho strany, přičemž dnem ukončení studia je den, kdy bylo žalované doručeno písemné oznámení o zanechání studia; povinnost hradit veškeré splatné i nesplatné závazky vůči žalované tímto nezaniká (článek V odst. 2 bod II písm. a/). V případě, že školné v okamžiku ukončení studia nebo smlouvy ještě nebylo zaplaceno, mění se pohledávka žalované z titulu dlužného školného na pohledávku na zaplacení smluvní pokuty z důvodu porušení povinnosti ze smlouvy, a to ve výši odpovídající dlužné částce (článek V odst. 4). Žalobkyně byla dne 27. 5. 2020 vyrozuměna o přijetí ke studiu do studijního programu Bezpečnostní management pro akademický rok 2020/21. Dne 28. 8. 2020 žalobkyně oznámila e-mailem žalované, že ke studiu nenastoupí (byla přijata na jinou vysokou školu sídlící v zahraničí). Žalovaná zapsala dne 1. 9. 2020 žalobkyni ke studiu. Žalobkyně dne 15. 9. 2020 vyplnila žalovanou předložený formulář o ukončení studia, resp. o nenastoupení ke studiu z důvodu přijetí na vysokou školu v zahraničí. Žalovaná potvrdila přijetí formuláře 16. 9. 2020 a informovala žalobkyni, že na základě ukončení studia k 15. 9. 2020 eviduje závazky v celkové výši 58 956,40 Kč. Dne 5. 12. 2020 uhradila žalobkyně žalované 58 956,40 Kč. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé zvlášť (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16, nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 410/20). Nesouhlas žalované s právním posouzením smlouvy o studiu jako smlouvy adhezní, jejíž slabší stranou byla žalobkyně, která sjednala zvláště nevýhodnou doložku způsobující neplatnost smlouvy, nenahrazuje vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětluje, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek (více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby či naopak k vyhovění žalobě pro nedůvodnost obrany žalovaného, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016, a ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 325/2022). Jinak řečeno, nelze-li přezkoumat závěr odvolacího soudu, podle něhož ujednání o úhradě školného za celý akademický rok v případě, že uchazeč ke studiu vůbec nenastoupí, je doložkou, která je pro žalobkyni jako slabší stranu zvláště nevýhodná (§ 1800 odst. 2 o. z.), na němž bylo rozhodnutí souběžně založeno, je nadbytečné zabývat se správností řešení otázek vymezených pod body 1) a 2) dovolání; i kdyby odvolací soud v tomto směru pochybil, nebylo by možné dosáhnout zrušení (či změny) dovoláním napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 7. 2026 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu