33 Cdo 2179/2025

Rubrum

33 Cdo 2179/2025-227 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně PKS okna a.s., se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Brněnská 126/38, identifikační číslo osoby 65276507, zastoupené Mgr. Petrem Šírem, advokátem se sídlem v Kadově 90, proti žalované J. F., zastoupené Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, o zaplacení 86 467,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 C 96/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 7. 5. 2025, č. j. 72 Co 359/2024-187, takto:

Výrok

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 9. 2024, č. j. 13 C 96/2022-157, se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 7. 5. 2025, č. j. 72 Co 359/2024-187, se odmítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 086,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Šíra, advokáta.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 86 467,13 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny díla. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 9. 2024, č. j. 13 C 96/2022-157, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 86 467,13 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 10. 12. 2021 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, č. j. 72 Co 359/2024-187, změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení 8,5 % úroku z prodlení z částky 86 467,13 Kč od 10. 12. 2021 do 10. 1. 2022, ve zbývající části výroku I., tj. co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí částku 86 467,13 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 11. 1. 2022 do zaplacení, jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soudy vzaly za prokázané, že účastnice dne 16. 4. 2021 uzavřely smlouvu o dílo (ve znění dodatku ze dne 13. 5. 2021), jejímž předmětem byla dodávka a montáž plastových oken a balkonových dveří. Cena díla byla sjednána částkou 298 754 Kč bez DPH, žalovaná dne 21. 4. 2021 uhradila zálohu ve výši 257 100 Kč. Plnění bylo dohodou stran rozděleno do dvou etap. Jako první byla plněna druhá etapa, o čemž byl pořízen předávací protokol ze dne 15. 6. 2021, v něm byla popsána vada spočívající v nedodání pozice jednoho okna. Žalovaná odmítla předávací protokol pro vadu podepsat, neboť tato vada bránila užívání díla a po žalobkyni požadovala nápravu dalších vytknutých vad (znečištěné parapety, odštípnutí venkovní omítky, chybné barvy krytek). V rámci realizace první etapy dne 2. 7. 2021 byly dodány veškeré dveře a okna podle smlouvy. Žalovaná opět odmítla předávací protokol podepsat s odůvodněním, že dílo trpí vadami, které brání jeho užívání. Dne 19. 7. 2021 proběhla obhlídka místa plnění za účasti žalované a zástupců žalobkyně, o níž byl vyhotoven protokol, ve kterém byly zaznamenány žalobkyní uznané vady (některé vytýkané vady nebyly žalobkyní uznány) a byl navržen způsob jejich odstranění. Předávací protokol ve znění závěrů z obhlídky byl žalované zaslán e-mailem ke kontrole, doplnění a poskytnutí součinnosti k odstranění vad. Žalovaná se k protokolu nijak nevyjádřila, součinnost neposkytla. Žalobkyně opět vyzvala žalovanou k převzetí díla e-mailem ze dne 2. 9. 2021, na což žalovaná nereagovala. Dne 15. 9. 2021 žalobkyně žalovanou opět vyrozuměla o termínu předání díla, který byl stanoven na 29. 9. 2021. Žalovaná byla poučena o následcích nepřevzetí díla včetně práva na fakturaci doplatku ceny. Žalovaná se na místo nedostavila, žalobkyní tak byl proveden jednostranný zápis o předání díla a následně byla vystavena faktura, kterou žalovaná neuhradila. Dne 8.?12.?2021 žalobkyně žalovanou informovala, že má materiál potřebný k odstranění vad a navrhla den 21.?12.?2021 jako termín jejich odstranění. Žalovaná navržený termín neakceptovala. K odstranění vad nedošlo ani v následujícím období, přestože žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala ke zpřístupnění místa plnění, mimo jiné e-maily ze dne 14.?3.?2022 a 29.?3.?2022, kdy žalobkyně již měla k dispozici nově vyrobené výplně určené k výměně. Odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o dílo byla smlouvou o úpravě stavby, na právní vztah účastníků tak dopadá § 2628 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého žalovaná jako objednatel neměla právo odmítnout převzetí díla (jako stavby) pro ojedinělé vady, které samy o sobě nebrání užívání stavby. Pokud však bylo stranami dohodnuto, že dojde k nové výrobě a instalaci křídla jednoho okna a rámu okna v jiné sestavě, obnáší to nutnost demontáže stávajících rámů a jejich nahrazení novými rámy. Vady, které měly být odstraněny, nelze považovat za drobné vady ve smyslu § 2628 o. z. Pokud 29. 9. 2021 hodlala žalobkyně dílo předat, aniž by došlo k nahrazení uvedených poškozených částí jinými, nebylo možné dílo považovat za dokončené (§ 2605 odst. 1 o. z.); nešlo o drobné vady či nedodělky, pro které by žalovaná nebyla oprávněna odmítnout převzetí podle všeobecných obchodních podmínek. Žalobkyně proto nemohla dne 29. 9. 2021 provést jednostranný zápis o provedení díla, a dílo nebylo možné tímto okamžikem považovat za řádně předané. Jestliže dílo nebylo dokončené a předané, pak nebylo ve smyslu § 2604 o. z. provedeno. Odvolací soud uzavřel, že ačkoli nebylo dílo dokončeno ani předáno, je třeba aplikovat § 2613 o. z. Žalobkyně byla totiž připravena provést výměnu dílů, a to již v prosinci 2021. O tom informovala žalovanou, která však na výzvu nereagovala. Podle odvolacího soudu, byť nebylo dílo dokončeno, žalobkyni náleží úplata, za situace, kdy již měla vyrobeny i části, jejichž výměna měla být provedena; nebylo tak nic, co by nedokončením díla ušetřila. Proti rozsudkům odvolacího soudu a soudu prvního stupně podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spojuje s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce, 1) zda a za jakých podmínek je neposkytnutí součinnosti objednatelem (nezpřístupnění místa plnění) při jednostranně určeném a objednatelem neodsouhlaseném termínu způsobilé vést ke zmaření provedení díla ve smyslu § 2613 o. z., 2) zda a za jakých podmínek se použije § 2613 o. z. v situaci, kdy zhotovitel od smlouvy neodstoupil a smlouva trvá, a jaké intenzity musí dosahovat maření ze strany objednatele, a 3) zda a za jakých podmínek náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co ušetřil neprovedením díla (§ 2613 o. z.), tj. jak správně určit rozsah tohoto nároku. Závěrem dovolatelka navrhuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu stejně jako rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění – dále opět jen „o. s. ř.“ Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.) tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že žalovaná napadla dovoláním výslovně také rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenula uvedenou podmínku dovolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243b o. s. ř. řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 9. 2024, č. j. 13 C 96/2022-157, zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 45/2000). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovolání není přípustné. K otázce, zda neposkytnutí součinnosti spočívající v nezpřístupnění místa zhotovení díla v jednostranně určeném termínu může samo o sobě založit zmaření provedení díla podle § 2613 o. z. Nejvyšší soud se k aplikaci § 2613 o. z. vyjádřil již v rozsudku ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 24 Cdo 430/2023, kde vyložil, že § 2613 o. z. vychází částečně z úpravy § 641 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „obč. zák.“), a upravuje následky pro práva a povinnosti smluvních stran, dojde-li ke zmaření provedení díla objednatelem. Podle původní úpravy, i když dílo nebylo provedeno, náležela zhotoviteli sjednaná cena, byl-li ochoten dílo provést a zabránily-li mu v tom okolnosti na straně objednatele. Byl však povinen dát si započíst to, co ušetřil neprovedením díla, co vydělal jinak, nebo co úmyslně zameškal vydělat. Byl-li zhotovitel zdržen v provádění díla okolnostmi na straně objednatele, náleží mu za to přiměřená náhrada. Podle § 2613 o. z. náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co neprovedením díla ušetřil, resp. cena díla se sníží o předpokládané, leč nevynaložené náklady. Je vyžadována odpovědnost samotného objednatele za zmaření díla (tj. neodpovídá za ně zhotovitel ani třetí osoba a nejde ani o vyšší moc). Zmařením provedení díla smlouva nezaniká, zaniká povinnost zhotovitele dílo dokončit a předat z objektivních důvodů a zákon řeší pouze důsledky pro práva a povinnosti stran podle jednotlivých důvodů, podle nichž ke zmaření provedení díla došlo. Zmaření provedení díla z důvodů, za něž odpovídá objednatel, budou především ty případy, které budou zakládat v důsledku porušení povinností objednatele právo zhotovitele odstoupit od smlouvy o dílo (srov. § 2591, 2593 a 2595 o. z.). V literatuře (srov. například Štandera, J. Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, § 2613, s. 106) je argumentováno, že nynější § 2613 navazuje na předchozí právní úpravu v § 641 odst. 1 obč. zák. Podle tohoto ustanovení i když dílo nebylo provedeno, náleží zhotoviteli sjednaná cena, byl-li ochoten dílo provést a zabránily-li mu v tom okolnosti na straně objednatele. Je však povinen dát si započíst to, co ušetřil neprovedením díla, co vydělal jinak, nebo co úmyslně zameškal vydělat. Nejvyšší soud při výkladu § 641 odst. 1 obč. zák. dovodil, že „[p]odle uvedeného ustanovení má totiž zhotovitel právo na cenu díla (jeho části) nejen v případě, že dílo podle smlouvy řádně zhotovil, ale i tehdy, kdy byl ochoten je provést, ale zabránily mu v tom okolnosti na straně objednatele (např. neposkytnutí potřebné součinnosti ve smyslu § 638 obč. zák.). Objednatel je v tomto případě povinen poskytnout plnění, ačkoliv sám podle smlouvy nic neobdržel. Účelem této úpravy je poskytnout zhotoviteli náhradu za plnění, které mu nezaviněně ušlo. Ochotou provést dílo se rozumí nejen připravenost zhotovitele dílo vytvořit, ale i schopnost zhotovitele je podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době realizovat. Zhotovitel se v takovém případě nemůže domáhat – jak vyplývá z účelu úpravy uvedené v § 641 odst. 1 obč. zák. – zaplacení celé sjednané ceny. Aby bylo vyloučeno získání bezdůvodného obohacení zhotovitelem, je povinen započíst si to, co neprovedením díla ušetřil, co vydělal jinak a co úmyslně zameškal vydělat.“ (V literatuře srov. Škárová, M. In: Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II., § 460 až 880. Komentář.

2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1821–1823). S ohledem na výše popsaný účel ustanovení § 2613 o. z. nelze při stanovení výše ceny po jejím snížení o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil, postupovat stejně jako při výpočtu slevy z ceny vadného díla. Zatímco účelem práv z vadného plnění je náprava narušené ekvivalence plnění (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2666/2024), smyslem § 2613 o. z. je docílení srovnatelného stavu, jako kdyby zhotovitel mohl dílo řádně provést. Cena se snižuje o náklady, které by v případě řádného provádění díla musel vynaložit, ale díky neprovedení díla je vynaložit nemusel. Může jít o nevynaložené náklady na sjednané služby, materiál, režii. Nikoliv však o zisk. Jestliže v důsledku zmaření díla ze strany objednatele například zhotovitel již vynaložil náklady na plnění smluveného podzhotovitele (který se již dostavil na místo plnění díla, aniž cokoliv mohl realizovat), mohou takové náklady původně zhotovitelem kalkulované v ceně díla, představovat náklady, které v důsledku zmaření díla zhotovitel neušetřil ve smyslu § 2613 o. z. Obdobně však postupoval-li zhotovitel před zmařením díla objednatelem v rozporu se smlouvou a za účelem jeho řádného dokončení by musel vynaložit další náklady (byť dříve v rozpočtu nepředpokládané), je třeba tyto náklady v důsledku zmaření díla při určení snížené ceny podle § 2613 o. z. zohlednit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2153/2024). Dovolatelka přehlíží, že odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na jednorázovém neposkytnutí součinnosti (v prosinci 2021), ale na dlouhodobém postoji objednatelky, která opakovaně neumožnila dokončení díla a nereagovala na jeho zaslané výzvy. Rozhodující tak nebyl izolovaný incident, ale souhrn opakovaných jednání a nečinnosti, které ve svém důsledku vedly ke zmaření dokončení díla. V projednávané věci objednatelka opakovaně nereagovala na výzvy zhotovitele k poskytnutí součinnosti, již od léta 2021 (např. výzva ze dne 2. 9. 2021 a následné stanovení termínu převzetí), odmítala spolupracovat při odstranění vad, ačkoli zhotovitel navrhoval konkrétní způsob a termíny jejich odstranění, dovolatelka neumožnila provedení nápravných prací ani poté, co byly připraveny náhradní komponenty a byla opětovně vyzvána k umožnění jejich instalace, a to nejen podle dovolacího soudu, nevhodném termínu v prosinci 2021 v předvánočním období, ale ani v pozdějších termínech. Její postoj se vyznačoval dlouhodobým odmítáním převzetí díla a neposkytnutím potřebné součinnosti, nikoliv jednorázovým odmítnutím, jak se snaží naznačit svojí argumentací. Jinými slovy, nejde o to, zda objednatelka jednorázově odmítla zpřístupnit nemovitost v prosinci 2021, ale o to, že dlouhodobě nevytvořila podmínky pro splnění závazku, čímž naplnila znaky maření provedení díla. Takový závěr odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu k § 2613 o. z., podle níž je třeba zkoumat, zda objednatel svým jednáním v celkovém kontextu smluvního vztahu fakticky a definitivně znemožnil zhotoviteli dílo dokončit, nikoli vycházet pouze z jednotlivého skutku vytrženého z okolností případu. K otázce, zda lze aplikovat § 2613 o. z., aniž by zhotovitel od smlouvy odstoupil. Dovolatelka staví druhou dovolací otázku na předpokladu, že ustanovení § 2613 o. z. lze aplikovat jen tehdy, došlo-li k odstoupení od smlouvy nebo k zániku závazku. Tento předpoklad však nemá oporu v textu zákona ani v judikatuře Nejvyššího soudu. Ustanovení § 2613 o. z. nestanoví odstoupení od smlouvy jako podmínku své aplikace a dopadá na situaci, kdy objednatel z důvodu, za nějž odpovídá, zmaří provedení díla. Judikatura Nejvyššího soudu přitom dovodila, že zmařením provedení díla smlouva sama o sobě nezaniká; zaniká však povinnost zhotovitele dílo dokončit a předat, jestliže objednatel svým jednáním dokončení díla fakticky znemožnil (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2153/2024). Pro aplikaci § 2613 o. z. tak není rozhodné, zda zhotovitel od smlouvy odstoupil, nýbrž zda objednatel svým jednáním dosáhl takové intenzity maření, že dokončení díla bylo zhotoviteli prakticky a definitivně znemožněno. Nestačí jednotlivý incident či přechodná komplikace; rozhodný je celkový průběh smluvního vztahu a souhrn jednání objednatele v jejich vzájemné souvislosti. V projednávané věci odvolací soud vyšel právě z toho, že dílo nebylo dokončeno ani předáno, právo na cenu podle § 2610 o. z. proto nevzniklo, avšak objednatelka svým dlouhodobým a opakovaným neposkytováním součinnosti zmařila dokončení díla, čímž byla naplněna hypotéza § 2613 o. z. Pro úplnost dovolací soud dodává, že odlišná situace nastává tehdy, jestliže zhotovitel od smlouvy platně odstoupí; v takovém případě může být vypořádání již provedených prací posuzováno v režimu bezdůvodného obohacení, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 24 Cdo 430/2023. O takový případ se však zde nejedná. Druhá dovolací otázka proto není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť vychází z nesprávného právního předpokladu, že bez odstoupení od smlouvy nelze § 2613 o. z. použít. K otázce, že soudy nezjistily, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil, a opomenuly význam výhrady vlastnického práva. Dovolatelka v třetí otázce zpochybňuje určení výše nároku podle § 2613 o. z. zejména svou argumentací, že odvolací soud nezohlednil úsporu zhotovitele plynoucí z nedokončení díla a z toho, že určité plnění zůstalo v jeho dispozici. Takto formulovaná námitka však nevystihuje právní posouzení, na němž napadené rozhodnutí spočívá, a přehlíží obsah skutkových zjištění i smysl § 2613 o. z. Ustanovení § 2613 o. z. vychází z toho, že zmaří-li objednatel provedení díla, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená pouze o to, co zhotovitel neprovedením díla skutečně ušetřil. Podle judikatury Nejvyššího soudu se přitom odečítají jen ty náklady, které by zhotovitel musel ještě vynaložit při řádném dokončení díla, avšak v důsledku zmaření je již vynaložit nemusel; neodečítá se naopak zisk a neodečítají se ani náklady již skutečně vynaložené (k tomu srov. zejména výše uvedený rozsudek, sp. zn. 23 Cdo 2153/2024). Odvolací soud vyšel ze skutkového závěru, že zhotovitel měl v rozhodné době již zajištěny a vyrobeny komponenty potřebné k dokončení díla, byl připraven je instalovat, a k jejich zabudování nedošlo výlučně v důsledku neposkytnutí součinnosti objednatelky. Za tohoto stavu nebyl dán podklad pro závěr, že by zhotovitel neprovedením díla dosáhl relevantní ekonomické úspory. Samotná okolnost, že část dosud nezabudovaného plnění zůstala v dispozici zhotovitele, sama o sobě ještě neznamená, že zhotovitel něco ušetřil; význam by měla jen tehdy, pokud by šlo o majetkově využitelnou hodnotu, kterou bylo možno reálně dále použít nebo zpeněžit. Takový skutkový závěr však odvolací soud neučinil a dovolatelka jej ani konkrétně netvrdí. V rozsudku ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2680/2023, Nejvyšší soud akcentoval, že nevzniká-li zhotoviteli reálná úspora ani využitelný majetkový prospěch, není důvod cenu dále snižovat. Odvolací soud proto nepochybil, uzavřel-li, že zhotoviteli nevznikla z nedokončení díla relevantní úspora, a že mu při aplikaci § 2613 o. z. náleží zbývající část sjednané ceny po odečtení již poskytnutého plnění. Ze shora uvedených důvodů není dovolání přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolatelkou předestřených otázkách zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Skutkový stav věci, k němuž dospěl hodnocením provedených důkazů odvolací soud, nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci nejde. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 30. 6. 2026 JUDr. Václav Duda předseda senátu