33 Cdo 2717/2011

Rubrum

33 Cdo 2717/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce A. P., zastoupeného Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, proti žalované M. A., zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Semtín 81, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 115/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. 2. 2011, č.j. 23 Co 488/2010-276, takto :

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jaroslavy Moravcové, advokátky.

Odůvodnění

: Dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 7. 6. 2010, č.j. 18 C 115/2009-239, jímž Okresní soud v Pardubicích zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je v rozsahu ideální jedné poloviny spoluvlastníkem označených bytových jednotek (včetně vymezeného podílu na společných částech domu) a specifikovaného pozemku, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno až uplynutím 31. 12. 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Zásadní právní význam je spjat zejména s právními otázkami, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo které soudy posuzují rozdílně, anebo hodlá-li dovolací soud již vyřešenou právní otázku posoudit jinak (srov. § 237 odst. 3 o.s.ř.); úvaha o přípustnosti dovolání je však vždy podmíněna tím, že dotčené právní posouzení je významné pro věc samu. Z uvedeného vyplývá, že dovolacím důvodem, který je žalobci k dispozici, je pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá-li, že právní otázky týkající se náležitostí smlouvy o sdružení (§ 829 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) a důsledků plynoucích z ustanovení § 834 obč. zák. (spoluvlastnictví majetku získaného při výkonu společné činnosti) vyřešil odvolací soud „v rozporu s hmotným právem … resp. rozdílně, než činí Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi,“ pomíjí, že na základě skutkového stavu zjištěného v řízení před soudem prvního stupně se posouzením vymezených otázek nezabýval. Odvolací soud totiž vyšel z toho, že účastníci smlouvu o sdružení finančních prostředků k záměru (účelu) spočívajícímu v koupi nemovitostí neuzavřeli; žalobce – jak vyplývá z obsahu listiny datované 11. 4. 2004 a z dalších listinných důkazů i výpovědí svědků – poskytl žalované na zaplacení kupní ceny 1.000.000,- Kč jako půjčku, kterou mu žalovaná spolu se sjednaným úrokem vrátila, takže se na základě kupní smlouvy z 29. 1. 2004 stala výlučnou nabyvatelkou domu č.p. 85 a pozemku v katastrálním území P. Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svém skutkovém závěru a vzal v úvahu jím tvrzenou skutečnost (že provedené důkazy prokazují realizaci společného záměru účastníků ve vztahu k předmětným nemovitostem), musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci (že majetek získaný při výkonu společné činnosti se stal spoluvlastnictvím účastníků sdružení). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska této výtky nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat, neboť skutečnost, že rozhodnutí eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení zpochybnit; pro dovolací soud je závazný (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Jinak řečeno, dovolatel ve skutečnosti napadl správnost skutkových (nikoliv právních) závěrů odvolacího soudu a uplatnil tak nezpůsobilý dovolací důvod. Dovolací soud nepřihlíží nejen k výtkám zpochybňujícím skutkový stav (viz výklad shora), ale ani k okolnostem podřaditelným dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (srov. § 237 odst. 3, části věty za středníkem, o.s.ř.). Bezcenné jsou proto námitky žalobce, že odvolací soud zatížil řízení vadou, pokud věcně projednal jeho odvolání proti nepřezkoumatelnému rozsudku soudu prvního stupně, a že jej nepoučil podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o nedostatečnosti tvrzení vztahujících se k ujednání o sdružení prostředků k předem sjednanému účelu. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 5 písm. b/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012, tj. částkou 5.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.060,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 27. listopadu 2012 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu