33 Cdo 3239/2017

Rubrum

33 Cdo 3239/2017-88 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. P., zastoupené Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Brno, Vídeňská 546/55, proti žalované Oblíbené reality s. r. o. se sídlem Pardubice, Na Spravedlnosti 1533, identifikační číslo osoby 026 58 984, o 40.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 243/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové- pobočky v Pardubicích ze dne 5. 1. 2017, č. j. 23 Co 265/2016-69, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 5. 1. 2017, č. j. 23 Co 265/2016-69, potvrdil rozsudek ze dne 14. 4. 2016, č. j. 17 C 243/2015-41, kterým Okresní soud v Pardubicích uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 40.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání, jímž žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu, není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srovnej čl. II. bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné. Dovolací soud nesdílí přesvědčení žalované, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 330/2002 (jehož závěry jsou aplikovatelné i na nyní posuzovanou věc), v němž Nejvyšší soud zaujal právní názor, podle něhož nejedná-li zprostředkovatel prodeje jako zástupce budoucího prodávajícího, je ujednání, kterým zájemce o koupi zaváže uzavřít do určité doby kupní smlouvu s budoucím prodávajícím, neplatné (§ 39, § 50a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2012). V posuzované věci žalovaná (zprostředkovatelka) jednala jako nepřímý zástupce budoucího prodávajícího pouze v souvislosti s uzavřením rezervační smlouvy; závěr odvolacího soudu, že žalobkyni (zájemkyni o koupi) nelze sankcionovat smluvní pokutou za to, že neuzavřela kupní smlouvu s třetí osobou (budoucím prodávajícím), proto obstojí. Rovněž podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, smluvní pokuta utvrzuje splnění povinnosti založené smlouvou; ujednání o smluvní pokutě má akcesorickou povahu. Smluvní pokuta je tudíž existenčně závislá na existenci utvrzeného dluhu, tj. dluhu, který je prostřednictvím smluvní pokuty utvrzen. Dohoda o smluvní pokutě proto není platná, není-li platný utvrzený dluh. Ve vztahu k ostatním námitkám, jimiž brojí proti správnosti závěru odvolacího soudu, že jí nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, neboť žalobkyně neporušila své povinnosti vyplývající z rezervační smlouvy, a ani ve vztahu k nákladovým výrokům, žalovaná nevymezila přípustnost dovolání. Nejvyššímu soudu proto nezbylo než uzavřít, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje ve zbývající části náležitost vyžadovanou § 241a odst. 2 o. s. ř., a žalovaná včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. § 241b odst. 3 o. s. ř.) tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, neodstranila. Z uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. dubna 2018 JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu