33 Cdo 3307/2022
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze je nepřípustné, neboť žalobci nebyla způsobena újma na jeho právech. Odvolací soud totiž změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve prospěch žalobce, když žalobu neodmítl.
Citované zákony (4)
Rubrum
33 Cdo 3307/2022-79 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci žalobce V. S., bytem XY, proti žalované Československé obchodní bance, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, o zaplacení 16 973,84 Kč, 7 870,92 Kč a 750 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 345/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, č. j. 14 Co 62/2022-45, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 1. 2022, č. j. 5 C 345/2021-30, odmítl podání žalobce ze dne 20. 6. 2021 doplněné podáním ze dne 30. 12. 2021, z nichž neshledal zřejmým, čeho se žalobce po žalované domáhá a na základě jakých skutečností. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 1. 3. 2022, č. j. 14 Co 62/2022-45, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se neodmítá. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce – nezastoupen advokátem – dovolání (podáním nazvaným jako „dovolání k usnesení č. j. 14 Co 62/2022-45“), které není přípustné, neboť není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání [§ 243c odst. 3 věta první a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“)]. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5368/2008, ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1303/2014, nebo ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015). Z hlediska posouzení subjektivní přípustnosti dovolání lze přitom existenci případné újmy na právech účastníka posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2001 sp. zn. 33 Odo 258/2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3312/2010). V situaci, kdy odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a přisvědčil žalobci, že v projednávané věci nejsou splněny předpoklady pro odmítnutí žaloby podle § 43 odst. 2 o. s. ř., nelze dospět k závěru, že tímto rozhodnutím byla dovolateli způsobena na jeho právech újma (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4326/2015), která by jeho zrušením či změnou mohla být odstraněna. Podmínka subjektivní přípustnosti dovolání tedy splněna není. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 3 ve spojení s § 218 písm. b) a s § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí, o těchto nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. 11. 2022 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.