33 Cdo 373/2026

Rubrum

33 Cdo 373/2026-263 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně M. L., zastoupené Mgr. Pavlem Starostou, advokátem se sídlem ve Vizovicích, Štěpská 380, proti žalované V. K., o 95 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 266/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2025, č. j. 11 Co 81/2025-235, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 11. 2024, č. j. 5 C 266/2023-178, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 95 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 11. 2023 do zaplacení oproti vrácení koně XY narozeného XY s identifikačním číslem XY (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 49 973,75 Kč (výrok II) a státu na náhradě nákladů řízení 6 212,90 Kč (výrok III).

2. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 9. 2025, č. j. 11 Co 81/2025-235, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III (první výrok), ve výroku II jej změnil tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 58 031,60 Kč (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

3. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, která shledal správnými, že mezi žalovanou jako prodávající a žalobkyní jako kupující byla uzavřena dne 1. 10. 2022 kupní smlouva, jejímž předmětem byl kůň XY, a sjednaná kupní cena 95 000 Kč byla uhrazena při podpisu smlouvy. Žalobkyně v průběhu užívání, nejpozději počátkem ledna 2023, u koně zpozorovala abnormální pohyb zadních končetin, časté zakopávání, podlamování, což jí vedlo k odbornému vyšetření koně K., která dne 9. 8. 2023 provedla ortopedické a neurologické vyšetření koně a diagnostikovala u něj spinální ataxii 2-3/5 (potácivost koní), s místem poškození míchy lokalizovaném na krku, kdy se s vysokou pravděpodobností jednalo o cervikální vertebrální malformaci typ 1, přičemž stoprocentní potvrzení tohoto závěru lze dosáhnout pouze rentgenologickým vyšetřením v narkóze na klinice. Žalobkyně e-maily ze dne 16. 8., 17. 8. a 21. 8. 2023 informovala žalovanou o diagnóze u koně a dopisem ze dne 21. 8. 2023 odstoupila od kupní smlouvy z důvodu uvedených zdravotních potíží koně.

4. Na základě zjištěných skutečností shledal odvolací soud správným právní závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neoznámila žalované zjištěné vady koně včas v zákonné lhůtě podle § 2112 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), tedy bez zbytečného odkladu poté, co je zjistila. Žalobkyně poprvé zaznamenala projevy vady spočívající v abnormálním pohybu končetin (zakopávání, podlomení zadních končetin, určité známky jejich slabosti) po třech měsících od převzetí koně, tj. začátkem ledna 2023, oznámení vad však učinila až po sedmi měsících dne 16. 8. 2023. V oznámení stačilo popsat projevy vady, aniž žalobkyně znala jejich příčinu (přesnou diagnózu). Již začátkem ledna 2023 měla k dispozici dostatečná zjištění o projevech vady potřebná k uplatnění vady u žalované. V této době rovněž mohla a měla, pokud by postupovala s náležitou péčí, nechat koně odborně vyšetřit. Skutečnost, že ji žalovaná před prodejem upozornila na měkčí spěnky koně projevující se jeho klouzáním při chůzi z kopce, žalobkyni v oznámení vady koně projevující se zakopáváním a podlamováním zadních končetin nijak nebránila. Tím, že neoznámila vadu koně včas, pozbyla žalobkyně právo od smlouvy odstoupit podle § 2111 o. z., respektive její právo zaniklo prekluzí. Soud prvního stupně proto správně k námitce žalované (§ 2112 odst. 1, odst. 2 věta první o. z.) žalobě nevyhověl v situaci, kdy v řízení nebylo zjištěno, že by vytčená vada byla důsledkem skutečností, o kterých žalovaná v době odevzdání koně věděla nebo musela vědět, pročež by podle § 2112 odst. 2 věty druhé o. z. nebyla oprávněna vznést námitku opožděnosti oznámení vad.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jímž rozsudek výslovně napadla v plném rozsahu. Podle dovolatelky napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek: 1) zda upozornění při uzavření kupní smlouvy na pohybové problémy koně v důsledku označené vady (měkčí spěnky) vylučuje po zjištění jiné skryté vady projevující se pohybovými problémy její uplatnění, 2) zda žalobkyně měla uplatnit u žalované vady koně při zjištění prvotních pohybových problémů, a to za situace, kdy na tyto pohybové problémy byla upozorněna při koupi koně, a 3) zda za oznámení skryté vady bez zbytečného odkladu ve smyslu ustanovení § 2112 odst. 1 o. z. lze považovat až okamžik po obdržení odborného vyšetření, kterým byla skrytá vada diagnostikována a byla tak vyloučena vada (její původ – měkčí spěnky), na kterou byla žalobkyně upozorněna žalovanou při koupi. Otázky považuje za nevyřešené v rozhodování dovolacího soudu, resp. z hlediska požadavku včasnosti uplatnění vady s ohledem na uplatněnou vadu (souběh vad) má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že odvolací soud rozhodl správně a dovolání není přípustným. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

7. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

10. Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i v té části, v níž bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.

11. Dovolání není přípustné ani pro řešení dovolatelkou předestřených otázek. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, že je vázán skutkovým závěrem odvolacího soudu a že přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele či na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto nemůže založit v dovolání formulovaná otázka, vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017, ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3244/2018, či ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 23 Cdo 395/2019). Dovolatelka při formulaci všech předestřených otázek vychází z předpokladu, že při uzavření kupní smlouvy byla žalovanou upozorněna na vadu, jež se projevuje shodně či obdobně jako vada, kterou následně u žalované uplatnila. Takové skutkové zjištění však odvolací soud, ani soud prvního stupně, neučinil. Naopak odvolací soud vycházel ze zjištění, že uplatněná vada (spinální ataxie) se projevovala zakopáváním a podlamováním zadních končetin, zatímco projevem měkčích spěnek koně bylo klouzání při chůzi z kopce.

12. Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou právní otázku, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243c odst. 3, § 224 odst. l, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaná, jež nebyla v dovolacím řízení zastoupena zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř., k tomuto dovolání podala vyjádření. Té je za vyjádření k dovolání podané po 1. 1. 2025 nutno přiznat na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 1. 7. 2026 JUDr. Václav Duda předseda senátu