33 Cdo 3775/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobkyně proti rozhodnutí, kterým byla potvrzena výroční částka 23 600 Kč. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož dovolání není přípustné, pokud napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí nevyřešilo novou nebo rozporné právní otázku, protože již bylo vysvětleno, že závazky manželů za trvání manželství nejsou vždy společné. Soud také upozornil, že žalobkyně se nevyjádřila k právní otázce, která by měla zásadní význam, a proto dovolání nebylo přípustné.
Rubrum
33 Cdo 3775/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně A. B., zastoupené advokátkou, proti žalovanému D. B., o zaplacení částky 23.600,- Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 48/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci ze dne 6. března 2007, č. j. 12 Co 195/2006-91, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 6. března 2007, č. j. 12 Co 195/2006-91, kterým byl (mimo jiné) potvrzen v zamítavém výroku o částce 23.600,- Kč rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. listopadu 2005, č. j. 8 C 48/2004-56, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1]. Dovolací výhrada žalobkyně vůči závěru, že neprokázala existenci půjčky žalovanému ve výši 23.600,- Kč a 19.100,- Kč je z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. irelevantní, neboť jde o námitku mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno. Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. předestřela žalobkyně dovolacímu přezkumu otázku odpovědnosti manželů za dluhy vzniklé za trvání manželství s odůvodněním, že peníze „ve většině případů“ půjčovala dnes již bývalé manželce žalovaného (své praneteři) a může si tedy vybrat, zda vrácení půjčky bude požadovat po ní nebo po žalovaném. Takto vytyčená právní otázka však z napadeného rozsudku nečiní rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť nejde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 18. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 1080/2004, kterým navázal na starší judikaturu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. prosince 1973, sp. zn. 3 Cz 57/73), vyslovil v souvislosti s výkladem § 143 a § 145 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.7.1998, právní názor, že závazky jednoho či obou manželů vzniklé za trvání manželství nebyly předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů a pasivní solidarita manželů byla stanovena pouze pro právní úkony týkající se věcí v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů. Nelze přehlédnout že Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 24/2008, formuloval a odůvodnil závěr, že splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů (tak jak tomu bylo v případě jednotlivých smluv o půjčkách uzavíraných neteří žalobkyně), nemůže věřitel (žalobkyně) v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů (žalovaném). Je tedy zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. listopadu 2009 JUDr. Václav D u d a , v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.