33 Cdo 4168/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, který potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí nároku na částku tři miliony korun. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Žalobkyně uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod, protože se zaměřila na nesprávné skutkové zjištění, nikoli na nesprávné právní posouzení. Soud rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení ve výši dvanáct tisíc dvěstě padesát sedmi korun.
Rubrum
33 Cdo 4168/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému advokátovi, zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 3.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 104/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. března 2007, č. j. 7 Co 84/2007-196, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 12.257,- Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění
: Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 20. října 2006, č. j. 2 C 104/2005-155, zamítl žalobu o zaplacení 3.000.000,- Kč s 2 % úroky z prodlení od 1. 9. 2003 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. března 2007, č. j. 7 Co 84/2007-196, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, je dovolací přezkum otevřen jen pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve skutkovém zjištění, je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zcela vyloučeno. Žalobkyně sice v dovolání vyjadřuje názor, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a argumentuje nesprávným právním posouzením věci, avšak podle obsahu jejích dovolacích námitek (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že ve skutečnosti uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaného vadného hodnocení jednotlivých provedených důkazů vytkla odvolacímu soudu pouze nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb ve smyslu § 724 a násl. obč. zák., na základě níž měl žalovaný za žalobkyni uzavřít smlouvu o postoupení pohledávky, že žalovaná částka byla zálohou na zaplacení úplaty za zamýšlené postoupení pohledávky, že k předání peněz žalovanému zmocnila V. B. na základě ústní plné moci (§ 22 odst. 1 a § 31 odst. 1 obč. zák.) a že mezi účastníky nevznikl závazkový vztah ze smlouvy o úschově peněz podle § 747 násl. obč. zák. Namítá-li nesprávné právní posouzení věci, pak pouze tvrzením, že pravdivá je její verze skutku, jíž soudy neuvěřily. Na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem tak žalovaná usuzuje výlučně zpochybněním skutkových závěrů, k nimž odvolací soud dospěl. Dovozuje, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy že mezi účastníky byl platně založen závazkový vztah z advokátní úschovy ve smyslu § 747 obč. zák. a že žalovaný postupoval v rozporu s „Pravidly profesionální etiky“ a s „Pravidly soutěže advokátů ČR“. Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.957,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 29. října 2009 JUDr. Blanka M o u d r á , v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.