33 Cdo 4211/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalovaného proti rozsudku, kterým byla potvrzena výroční rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání nebylo přípustné, protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uvedl, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení právních otázek. Náklady dovolacího řízení nebyly náhradou způsobeny, protože žalobkyně v této fázi nevynaložila žádné náklady.
Rubrum
33 Cdo 4211/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. i. k. a. s., zastoupené JUDr. R. M., advokátem, proti žalovanému D. J., zastoupenému JUDr. E. N., advokátkou, o zaplacení 118.806,41 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 56 C 654/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2008, č. j. 58 Co 26/2008-49, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2008, č. j. 58 Co 26/2008-49, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. června 2007, č. j. 56 C 654/2007-14, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popřípadě řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění § 241a odst. 3 o. s. ř.). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v posuzované věci) musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem. Stejně tak k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. přihlíží dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Samy o sobě tyto vady – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládají (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004). Bez významu jsou tudíž jak dovolací námitky, že řízení trpí zmatečností, tak výhrady, které svým obsahem vystihují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (tj. výtka, že žalovanému nebyla řádně doručena žaloba, byla-li zaslána spolu s platebním rozkazem). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením dané věci (nesprávnou aplikací § 153a o. s. ř.), pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svém skutkovém závěru, že žalovaný se přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, ani nesdělil, jaký závažný důvod mu v tom brání, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že nenastala fikce uznání uplatněného nároku a nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání. Lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo než je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně v této fázi řízení nevynaložila žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. listopadu 2008 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.