33 Cdo 474/2026

Rubrum

33 Cdo 474/2026-423 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně TP Insolvence, v. o. s., se sídlem v Praze 10, Strašnice, Černokostelecká 281/7, identifikační číslo osoby 03296636, insolvenční správkyně úpadce CECG a. s., se sídlem v Praze 3, Žižkov, Budovcova 188/1, identifikační číslo osoby 04554477, zastoupené Mgr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/10, proti žalované MEDIWARE a. s., se sídlem v Praze 6, Dejvice, Evropská 655/116, identifikační číslo osoby 26739488, zastoupené Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, o 11 616 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 17/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2025, č. j. 3 Co 95/2024-397, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 59 810 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Vojtěcha Novotného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení 11 616 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4. 10. 2019 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalované v důsledku odstoupení úpadce od licenčních smluv ze dne 2. 12. 2016 a 5. 1. 2017, dle kterých úpadce zaplatil žalované 14 520 000 Kč.

2. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 9. 2024, č. j. 32 C 17/2020-348, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

3. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 8. 2025, č. j. 3 Co 95/2024-397, rozhodl o opravě záhlaví rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) včasné dovolání podle obsahu směřující pouze do výroku o věci samé. Namítla nesprávné právní posouzení věci. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že odvolací soud se při řešení otázky postupu soudu při provádění a hodnocení důkazu znaleckým posudkem odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 348/2014, a ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3901/2023, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2849/2023, a za v rozhodování dovolacího soudu neřešenou označila otázku, zda lze vycházet z důkazu znaleckým posudkem, aniž by byly odstraněny veškeré jeho vady. Odvolací soud se měl dále odchýlit v otázce důkazní síly odborného vyjádření od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1619/96, a ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2711/2018, a v otázce opomenutých důkazů od nálezů Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. II. ÚS 1318/23, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2273/14, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 3496/13, ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 3588/14, ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1891/18. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2279/2022, dovolatelka namítla existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Dále vytkla vady spočívající v nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) pro absenci vypořádání se s argumenty týkajícími se vad znaleckého posudku, připuštění důkazu znaleckým posudkem, jenž je nepřezkoumatelným, nesprávným a nepoužitelným, nevypořádání se s argumentací, že některá skutková zjištění odborné povahy nevyplývají ze znaleckého posudku ani z jiného důkazu a jsou nepřípadnou projekcí soudu prvního stupně, a absenci poučení dovolatelky podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), mající za následek překvapivé rozhodnutí. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.

5. Žalovaná ve vyjádření dovolání označila za nedůvodné a nepřípustné. Navrhla, aby je dovolací soud odmítl.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.

7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

9. Dovolatelka námitku, že se odvolací soud v otázce postupu soudu při provádění a hodnocení důkazů odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 348/2014, a ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3901/2023, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2849/2023, jakož i jí předestřenou otázku, zda lze vycházet z důkazu znaleckým posudkem, aniž by byly odstraněny veškeré jeho vady, zakládá na předpokladu, že odvolací soud skutkový závěr o splnění povinnosti žalovanou řádně a včas založil též na znaleckém posudku Cetag s. r. o. Odvolací soud však výslovně uzavřel (shodně se soudem prvního stupně, na jehož skutková zjištění odkázal), že i bez zohlednění znaleckého posudku tento skutkový závěr vyplývá z ostatních provedených důkazů. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

10. Poukazuje-li dovolatelka na to, že soud prvního stupně ze znaleckého posudku Cetag s. r. o. čerpal skutkové zjištění o souvislosti funkčnosti jádra software a jeho dílčích modulů, přehlíží, že odvolací soud takové skutkové zjištění nepřevzal a rozhodnutí na něm nezaložil. Nadto soud prvního stupně uvedené zjištění zjevně vztahoval pouze k úvaze o výši případně vzniklého bezdůvodného obohacení žalované, jež podle názoru soudu prvního stupně nebyla přímo úměrná počtu funkčních dílčích modulů, nikoli k závěru o splnění povinnosti žalovanou řádně a včas.

11. Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka zpochybňující závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o splnění povinnosti žalovanou řádně a včas tím, že zde byly důkazy (svědecké výpovědi), které dokládaly opak. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu přitom není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 517/2019, či ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4182/2018). Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani z něj vycházející právní posouzení odvolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2912/2017, nebo ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4586/2017).

12. Přisvědčit dovolatelce nelze ani v tom, že se odvolací soud odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1619/96, a ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2711/2018, v otázce důkazní síly odborného vyjádření. Odvolací soud aproboval postup soudu prvního stupně, který nevycházel ze závěrů odborného vyjádření Z. L., nikoli proto, že by mělo nižší důkazní sílu, ale proto, že i kdyby odborným vyjádřením byla úspěšně zpochybněna správnost znaleckého posudku Cetag. s. r. o., nic by to na závěru o skutkovém stavu nezměnilo, neboť skutkové závěry soudu prvního stupně by obstály i bez zohlednění závěrů znaleckého posudku Cetag s. r. o. Námitka dovolatelky se tak míjí s posouzením odvolacího soudu a přípustnost dovolání nezakládá.

13. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka tzv. opomenutých důkazů. O tzv. opomenutý důkaz jde jen tehdy, jestliže soud o navržených důkazech nerozhodne, případně nevyloží, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Současně však platí, že nikoliv každé opomenutí důkazu nutně automaticky vede k porušení práva na spravedlivý proces, neboť v praxi se lze setkat s takovými důkazními návrhy účastníků řízení, které nemají k projednávané věci žádnou relevanci, nemohou vést k objasnění skutečností a otázek podstatných pro dané řízení, respektive mohou být dokonce i výrazem zdržovací taktiky (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2733/2023, ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3900/2019, nebo ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 789/2020, či nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16).

14. V posuzované věci soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem Z. L., pro nadbytečnost a M. W. proto, že měl skutkový stav za dostatečně prokázaný jinými důkazy. Odvolací soud neshledal odvolací námitku, že nebyl proveden výslech Z. L., důvodnou, neboť žalobkyní vznesené námitky proti znaleckému posudku Cetag s. r. o., v souvislosti s nimiž měl být výslech proveden, neměl za relevantní, když znalecký posudek (závěry v něm obsažené) nepovažoval za nezbytný pro závěr o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně. K absenci výslechu M. W. se odvolací soud nevyjadřoval, jelikož v odvolání neprovedení jeho výslechu namítáno nebylo. Nadto výslech M. W. byl navržen stranou žalující v podání ze dne 17. 2. 2021 k prokázání tvrzení o učinění výzvy žalované ohledně protokolárního předání software a předvedení jeho funkcionalit v listopadu 2018, tj. skutečností, na nichž odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. O opomenuté důkazy se tak nejedná.

15. Napadený rozsudek není rozporný ani se závěry rozsudku ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2279/2022, v němž Nejvyšší soud řešil situaci, kdy se odvolací soud odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení důkazu. Taková situace v posuzované věci nenastala. Dovozuje-li dovolatelka extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (jen) z toho, že „funkčnost“ software je skutečností, k jejímuž posouzení je třeba (vždy) odborných znalostí, pomíjí, že takový závěr nelze v obecné rovině učinit a vždy záleží na okolnostech konkrétního případu, zejm. na tom, v čem má dle tvrzení stran „(ne)funkčnost“ software spočívat či jak se projevuje. Podsouvá-li dovolatelka soudu prvního stupně úsudek, že k posouzení funkčnosti software byly nezbytné odborné znalosti, přehlíží, že znalecký posudek Cetag s. r. o. si nevyžádal soud prvního stupně, ale byl předložen žalovanou. Námitka extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními v posuzované věci přípustnost dovolání nezakládá.

16. Přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dalších vad řízení, jejichž prostřednictvím žalobkyně nepředkládá otázku procesního práva, kterou odvolací soud řešil. Námitky vad řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem nesplňují kritéria stanovená v § 237 o. s. ř. (vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3745/2018, a ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3387/2020). Proto také § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.

17. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.

18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 28. 7. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu