33 ICdo 16/2026

Rubrum

KSBR (54) 28 INS 27030/2015 28 ICm 2578/2017 33 ICdo 16/2026-832 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobce V. Š., zastoupeného JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem Plzeň, Slovanská 982/136, proti žalované MERIPRA s. r. o., se sídlem Brno, Mečová 358/8, identifikační číslo osoby 24316440, zastoupené Mgr. Jakubem Hanyášem, advokátem se sídlem Brno, Kobližná 53/24, o určení vlastnického práva, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (73) 28 ICm 2578/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci žalované vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR /54/ 28 INS 27030/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2025, č. j. 28 ICm 2578/2017, 12 VSOL 144/2025-790 (KSBR /54/ 28 INS 27030/2015), takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 14 266 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Jakuba Hanyáše.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. (73) 28 ICm 2578/2017-733, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, všechny v katastrálním území XY, zapsány na listu vlastnictví č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.

2. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 9. 2025, č. j. 28 ICm 2578/2017, 12 VSOL 144/2025-790 (KSBR /54/ 28 INS 27030/2015), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

3. Odvolací soud s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 405/16, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 31 Cdo 353/2016, nepřisvědčil názoru žalobce, že nevlastník nemovitosti nemůže převést více práv, než sám má. Kupní smlouvu ze dne 13. 9. 2012, kterou žalobce prodal předmětné pozemky společnosti APATIT a. s., neshledal lichevní. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001, neměl za naplněnou subjektivní stránku lichevní smlouvy. APATIT a. s. se žalobcem nejednala, za žalobce smlouvu uzavírala RP Partners s. r. o., která v oblasti převodu nemovitostí nezkušená nebyla. Stav tísně, rozumové slabosti nebo rozrušení žalobce zjištěn nebyl. Dále dospěl k závěru, že žalovaná byla v dobré víře, že APATIT a. s., od níž předmětné pozemky kupní smlouvou ze dne 20. 11. 2012 nabyla a která byla jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí, byla osobou oprávněnou k prodeji i podle skutečného právního stavu. Odvolací soud uzavřel, že obě kupní smlouvy byly platnými a žalovaná při koupi předmětných nemovitostí jednala důvodně v důvěře v zápis v katastru nemovitostí.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, směřující proti všem výrokům. Přípustnost dovolání spatřoval v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na otázce, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001, a ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4665/2009, označil kupní smlouvu ze dne 13. 9. 2012 za lichevní. Podle dovolatele celý komplex smluv, do nichž byl vtažen, měl jediný cíl – připravit jej o pozemky za neadekvátní cenu. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16. Odvolací soud se měl dále odchýlit od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2885/2022, a ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2378/2024 (správně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2378/2024 – pozn. dovolacího soudu). Za nevyřešenou označil otázku „Je subjektivní stránka lichevní smlouvy naplněna, pokud nezkušená osoba zmocní osobu znalou, i když zmocněnec se nechal zmocnit za účelem spáchání trestného činu, přinejmenším nejednal v souladu s dobrými mravy?“, prosazuje závěr, že bylo-li soudy konstatováno, že v daném oboru nebyl zběhlý, resp. byl laik, byla naplněna i subjektivní stránka lichvy s tím, že účastníkem smlouvy je prodávající a kupující, nikoliv jeho zástupce, a při zkoumání subjektivní stránky lichvy se zkoumá smluvní strana, tj. prodávající. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, nebo jej spolu s rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že veškeré námitky žalobce byly odvolacím soudem v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu vypořádány. Nadto i kdyby kupní smlouva ze dne 13. 9. 2012 byla neplatnou, nemůže to nic změnit na tom, že žalovaná předmětné nemovitosti nabyla od společnosti APATIT s. r. o. v dobré víře ve správnost zápisu stavu v katastru nemovitostí. Navrhla, aby dovolací dovolání odmítl, popř. zamítl.

6. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3.

9. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

10. Z obsahu dovolání je obtížně seznatelné, při řešení kterých otázek se měl odvolací soud odchýlit od dovolatelem uváděných rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu. Dovolací soud proto při identifikaci těchto otázek vycházel z argumentace dovolatele podle obsahu dovolání související s jednotlivými rozhodnutími.

11. Na rozsudky ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001, a ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4665/2009, dovolatel odkázal v souvislosti s jím prosazovaným závěrem, že kupní smlouva ze dne 13. 9. 2012 byla smlouvou lichevní s ohledem na výši kupní ceny v ní sjednané a výši kupní ceny sjednané v následné kupní smlouvě ze dne 20. 11. 2012. V citovaných rozhodnutích byl vyjádřen názor, že sjednání kupní ceny podstatně nižší, než kolik by činila obecná cena věci, může, při naplnění dalších předpokladů, vést k závěru o lichevní povaze smlouvy mající za následek její neplatnost. Odvolací soud v rozporu s uvedeným nepostupoval, naopak objektivní znak lichevní smlouvy ve vztahu ke kupní smlouvě ze dne 13. 9. 2012 shledal naplněným.

12. V nálezu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16, Ústavní soud posuzoval situaci, kdy konsekventně uzavíranými smlouvami o zprostředkování půjčky a o půjčkách byla stěžovatelka vmanévrována do situace, v níž nebyla schopna svým povinnostem ze smluv o půjčce dostát a ani nebyl naplněn účel, pro který smlouvy o půjčkách stěžovatelka uzavírala, a která vyústila v prodej bytu stěžovatelkou, z něhož fakticky stěžovatelka obdržela zcela neadekvátní plnění. V situaci řešení Ústavním soudem se vůči stěžovatelce protiprávního, resp. trestněprávního jednání dopustil nejen zprostředkovatel, ale též věřitel stěžovatelky, jejichž cílem bylo připravit stěžovatelku o byt za neadekvátní cenu zneužitím její tísně. V posuzované věci naproti tomu nebyly shledány skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné usuzovat na protiprávnost jednání společnosti APATIT a. s. Prosazuje-li dovolatel opak, ve skutečnosti nezpochybňuje správnost právního posouzení, nýbrž správnost skutkových závěrů, na nichž odvolací soud své právní posouzení založil. Takovým způsobem nesprávnost právních závěrů odvolacího soudu v dovolacím řízení namítat nelze. Skutkový stav věci nemůže být v dovolacím řízení úspěšně zpochybněn a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Námitky takové povahy nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 843/2014, ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014, a ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015).

13. V rozsudku ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2885/2022, Nejvyšší soud řešil otázku následků lichevní smlouvy dle § 1796 zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Takovou otázku však odvolací soud neřešil, neshledal-li kupní smlouvu ze dne 13. 9. 2012 smlouvou lichevní.

14. V usnesení ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2378/2024, Nejvyšší soud poukázal na ustálené závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu, dle kterých lichva zapovídá zneužití subjektivního stavu slabosti protistrany, tedy stavu, ve kterém poškozený nemůže dostatečně hájit své zájmy, k právní kvalifikaci smlouvy jako lichevní ve smyslu § 1796 o. z. je předně zapotřebí naplnění objektivního a subjektivního znaku lichvy, pro závěr, že je určitá smlouva lichevní, je proto mimo jiné nezbytné zjištění, že jednání osoby profitující z lichvy bylo úmyslné, a to alespoň ve formě nepřímého úmyslu (lichvář věděl anebo musel vědět, že druhá strana je postižena stavem subjektivní slabosti, a tohoto faktu využil). Od těchto závěrů se odvolací soud neodchýlil, založil-li závěr, že kupní smlouva ze dne 13. 9. 2012 není smlouvou lichevní, na zjištění, že společnost APATIT a. s. nezkušenost dovolatele vědomě nevyužila, neboť s ním nejednala a dovolatele zastupoval zprostředkovatel, který nezkušeným nebyl.

15. Při formulaci v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené otázky se dovolatel míjí s argumentací odvolacího soudu. Negativní závěr odvolacího soudu o lichevní povaze kupní smlouvy ze dne 13. 9. 2012 není založen na premise, že zastupuje-li nezkušenou osobu osoba zkušená, je nezkušenost zastoupeného irelevantní, nýbrž na zjištění, že APATIT a. s. vědomě nezkušenost dovolatele nevyužila. Na řešení dovolatelem předestřené otázky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil, pročež tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.

16. Nepředložil-li dovolatel žádnou otázku, jež by zakládala přípustnost dovolání, a proti rozsudku odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.

17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 16. 6. 2026 JUDr. Václav Duda předseda senátu