33 Nd 190/2017
V PLATNOSTIVe věci námitky podjatosti vznesené dovolatelem Nejvyšší soud rozhodl, že dva soudci nejsou vyloučeni z projednávání této námitky. Soud se opřel o § 14 odst. 1 a 4 o. s. ř., podle nichž vyloučení vyžaduje objektivní důvody, nikoli jen subjektivní pocity účastníka. Dovolatel pouze obecně tvrdil, že pochybnost stačí, což zákon nepodporuje. Rozhodnutí představuje výjimku ze zásady zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny.
Rubrum
33 Nd 190/2017-596 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 124/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2016, č. j. 15 Co 467/2016-125, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, takto:
Výrok
Soudci senátu Nejvyššího soudu číslo 32 Cdo JUDr. Miroslav Gallus a JUDr. Hana Gajdzioková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu senátu číslo 30 Cdo JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1756/2017.
Odůvodnění
: Žalobce Ing. Jan Suchánek (dále jen „dovolatel“) podal dne 21. 2. 2017 dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2016, č. j. 15 Co 467/2016-125, jež bylo v souladu s „Rozvrhem práce Nejvyššího soudu“ pro rok 2017 přiděleno k vyřízení senátu 30 Cdo. „Výhradu vyloučení některých soudců Nejvyššího soudu“ uplatněnou dovolatelem v jeho dovolání, je nutno podle jejího obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) považovat za námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu senátu 30 Cdo JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka a zároveň soudců senátu 32 Cdo JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové, kteří jsou povolání rozhodovat o námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014). Nejvyšší soud po posouzení okolností, v nichž dovolatel spatřuje důvod pro vyloučení jeho soudců z projednávání a rozhodnutí věci dospěl k závěru, že se v dané věci o případ vyloučení soudců podle § 14 odst. 1 o. s. ř. nejedná. Dovolatel námitku neodůvodňuje existencí konkrétních postupů uvedených soudců v jeho věci, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti, pouze v obecné rovině prosazuje názor, že k vyloučení soudce stačí pouhá pochybnost účastníka řízení o podjatosti soudce. Z obsahu námitky podjatosti ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti; subjektivní pocity či úvahy nejsou objektivně způsobilé zpochybnit schopnost uvedených soudců nepodjatě ve věci dovolatele jednat a rozhodnout. Proto bylo rozhodnuto, že soudci JUDr. Miroslav Gallus a JUDr. Hana Gajdzioková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1756/2017. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 25. ledna 2018 JUDr. Václav Duda předseda senátu