33 Nd 230/2026
V PLATNOSTINejvyšší soud určil, že věc o pověření a nařízení exekuce bude projednána a rozhodnuta Obvodním soudem pro Prahu 5. Soud se opřel o § 11 odst. 3 občanského soudního řádu, podle něhož Nejvyšší soud určuje místně příslušný soud, pokud podmínky příslušnosti chybí nebo nelze je zjistit. Nezabýval se otázkou pravomoci českých soudů, protože předkládající soud již vyslovil svou nepříslušnost. Rozhodnutí je konečné a proti němu není přípustný opravný prostředek.
Rubrum
33 Nd 230/2026-17 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci oprávněné Vodafone Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2808/2, identifikační číslo osoby 25788001, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému A. F., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 669/2026, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Výrok
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 669/2026 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění
Dne 19. 3. 2026 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 5 doručena žádost Mgr. Marcela Kubise, soudního exekutora Exekutorského úřadu Šumperk, o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 3 109,73 Kč podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 9. 12. 2024, č. j. ČTÚ-16897/2024-636/XI. vyř.-DyS. Usnesením ze dne 27. 3. 2026, č. j. 14 EXE 669/2026-13, Obvodní soud pro Prahu 5 vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne. Usnesení odůvodnil tím, že povinný neprochází registrem obyvatel, ani registrem osob podnikajících dle živnostenského zákona. Není registrován ani jako cizinec s pobytem v České republice. Již ve správním řízení, ve kterém byl vydán exekuční titul, byl z důvodu neznámého pobytu zastoupen opatrovníkem. Současné místo jeho pobytu není známé. Podle § 45 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „exekuční řád“), věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2). Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 105 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013, vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2015, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil právní názor, podle něhož, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Nejvyšší soud, vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož bylo řízení zahájeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. 7. 2026 JUDr. Václav Duda předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.