33 Nd 649/2023
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že Okresní soud v Břeclavi je místně příslušný k projednání a rozhodnutí ve věci nařízení exekuce proti slovenské právnické osobě. Soud prvního stupně se mylně domníval, že je nutné předem zjišťovat majetek povinného na území ČR, což však není podmínkou pro určení místní příslušnosti exekučního soudu.
Citované zákony (4)
Rubrum
33 Nd 649/2023-29 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci oprávněného Města Židlochovice, proti povinné S.R. SERVIS, s. r. o. v likvidácii, se sídlem v Hanušovicích nad Topľou, Železničiarska 593, Slovenská republika (identifikační číslo 45 456 291), o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1043/2023, o určení místní příslušnosti soudu, t a k t o:
Výrok
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1043/2023 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění
Mgr. Marcela Petrošová, soudní exekutorka Exekutorského úřadu Břeclav, se sídlem v Břeclavi, 17. listopadu 2995/1a, podala dne 27. 4. 2023 Okresnímu soudu v Břeclavi žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné pro vymožení pohledávky podle exekučního titulu - příkazu Městského úřadu Židlochovice, odboru dopravy, ze dne 23. 4. 2018, č. j. 400929/2017-3. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 29. 8. 2023, č. j. 53 EXE 1043/2023-19, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), předložil Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Okresní soud zjistil, že povinnou je slovenská obchodní společnost, jíž byl exekuční titul doručen na adresu jejího tehdejšího sídla uvedenou v Obchodním registru vedeném Ministerstvem spravedlnosti Slovenské republiky. Současně soud zjistil, že adresou sídla je od 20. 12. 2019 adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z návrhu nevyplývá, že by povinná měla majetek na území České republiky. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li právnickou osobou, sídlo. Nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (srov. § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). Podle § 105 odst. 2 o. s. ř., vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013, „[s]kutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.“ Zjišťování existence majetku povinného exekučním soudem ještě před nařízením exekuce a pověřením exekutora by podle názoru velkého senátu odporovalo cíli exekučního řízení. V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2015, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil právní názor, že, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož bylo řízení zahájeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. 11. 2023 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.