33 Odo 150/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu, protože ten při rozhodování o uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě neopakoval důkazy z řízení prvního stupně a založil své rozhodnutí na jiném skutkovém závěru bez opakování výpovědí svědků a listinného důkazu. Soud upozornil, že odvolací soud nesmí při hodnocení důkazů odchýlit od zjištění soudu prvního stupně, pokud neopakuje důkazy ani je nedoplní. Rozsudek odvolacího soudu byl proto zatížen vadou, která mohla vést k nesprávnému rozhodnutí. Věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rubrum
33 Odo 150/2006 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. V. B., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1) Ing. M. J. a 2) Ing. R. J., , o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v O. pod sp. zn. 18 C 46/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v O. - pobočky v O. ze dne 28. června 2005, č. j. 12 Co 158/2005-93, takto:
Výrok
Rozsudek Krajského soudu v O. - pobočky v O. ze dne 28. června 2005, č. j. 12 Co 158/2005-93, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v O. - pobočce v O. k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: Žalobce se po žalovaných domáhal uzavření kupní smlouvy, neboť ve lhůtě do 31. 3. 2002 tak neučinili, ač se k tomu zavázali ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne 22. 12. 2001. Okresní soud v O. rozsudkem ze dne 23. září 2004, č. j. 18 C 46/2003-69, uložil žalovaným povinnost uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitostem, jejíž obsah je součástí výroku ve věci samé, a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žalobci se podařilo prokázat, že dne 22. 12. 2001 byla uzavřena písemná smlouva o budoucí kupní smlouvě (dále jen „smlouva“) podle § 50a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), jejímž předmětem byl závazek žalovaných uzavřít s ním do 13. 3. 2002 kupní smlouvou o převodu vlastnického práva k nemovitostem, a to budově č. p. 744, pozemkům parc. č. 4361, 4362, 4363 a garáže na parcele č. 4362 zapsaným na listu vlastnictví č. 2476 pro katastrální území a obec Š. (dále též „nemovitosti“), za kupní cenu 1,250.000,- Kč. Skutkový závěr učinil především z fotokopie smlouvy předložené žalobcem a výpovědí svědků B. B. a J. V. mladšího. Protože žalovaní se žalobcem ve sjednané lhůtě kupní smlouvu neuzavřeli, bylo žalobě podle § 50a odst. 2 obč. zák. vyhověno. K odvolání žalovaných Krajský soud v O. - pobočka v O. rozsudkem ze dne 28. června 2005, č. j. 12 Co 158/2005-93, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o nahrazení projevu vůle zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě s žalovanými neprokázal. Konstatoval, že není možné vycházet z žalobcem předložené fotokopie smlouvy, neboť tento listinný důkaz není způsobilý prokázat uzavření smlouvy mezi účastníky. Je tomu tak za situace, kdy oba žalovaní zpochybňují obsah smlouvy i své podpisy na ní. Odvolací soud dovodil, že závěr o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní přitom nelze učinit ani ze svědeckých výpovědí. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a označil v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3. o. s. ř. Především podrobně zrekapituloval dílčí skutková zjištění, která soud prvního stupně učinil z jednotlivých důkazů a jež vyústila ve skutkový závěr, že účastníci písemnou smlouvu o budoucí smlouvě kupní uzavřeli. Odvolacímu soudu mimo jiné vytkl, že při svém rozhodování vyšel z odlišného skutkového závěru, že smlouva o smlouvě budoucí kupní uzavřena nebyla, ačkoliv si pro své rozhodnutí neopatřil potřebný podklad. Tím, že nezopakoval výpovědi svědků B. B. a J. V. mladšího a listinný důkaz fotokopií smlouvy, porušil procesní ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. a zatížil řízení vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Navrhl proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, kdy byl napadený rozsudek odvolacího soudu vydán, bylo v dovolacím řízení postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. dubnem 2005, kdy nabyla účinnosti jeho novela provedená zákonem č. 59/2005 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. (existence těchto vad nebyla v dovolání tvrzena a z obsahu spisu nevyplývá), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud dospěl k závěru, že posléze uvedenou vadou je řízení v posuzované věci zatíženo a že tedy je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Může dokazování opakovat nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně může v odvolacím řízení doznat změn i v důsledku odchylného hodnocení důkazů provedených již soudem prvního stupně. O nové hodnocení důkazu jde tam, kde odvolací soud má jiný názor na spolehlivost důkazního prostředku. Přitom povaha důkazního prostředku a zákonem předepsaný způsob provedení důkazu určuje možnost odvolacího soudu přijmout jiné hodnocení spolehlivosti důkazu než soud prvního stupně. Má-li odvolací soud jiný názor než soud prvního stupně na věrohodnost výpovědí účastníků nebo svědků bezprostředně před soudem prvního stupně učiněných, nesmí z toho vyvodit jiný závěr, než soud prvního stupně (a ani závěr, že tyto výpovědi jsou z hlediska výsledků dokazování irelevantní), jestliže dané důkazy sám neopakoval, popřípadě řízení jinými důkazy sám nedoplnil. Je tomu tak proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti (např. způsob reprodukce vylíčených okolností, chování v průběhu výpovědi apod.), které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání. V případě, že odvolací soud uvedeným způsobem nepostupuje, a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srovnej např. rozhodnutí publikovaná pod R 64/1966 a R 92/68 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 11/2001, a ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 30 Cdo 1940/2000, uveřejněné v časopise Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 61). Soud prvního stupně ke skutkovému zjištění, z něhož vyšel při právním posouzení věci, že účastníci uzavřeli ve smyslu § 50a obč. zák. smlouvu o budoucí kupní smlouvě, dospěl vyhodnocením výpovědí svědků B. B. a J. V. mladšího a listinného důkazu - fotokopie smlouvy. Výsledek volného hodnocení uvedených důkazů vyústil v závěr soudu, že žalovaní uzavřeli s žalobcem dne 22. 12. 2001 smlouvu o budoucí kupní smlouvě, na základě níž jim vznikl závazek ve lhůtě do 31. 3. 2002 uzavřít s žalobcem kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Odvolací soud při jednání dne 21. 6. 2005 žádné důkazy nezopakoval, ani neprovedl žádné doplňující důkazy, přičemž při rozhodování věci vyšel z jiných skutkových zjištění než soud prvního stupně, když uzavřel, že smlouva nebyla účastníky uzavřena. Oproti soudu prvního stupně totiž fotokopii smlouvy ve spojitosti s výpověďmi svědků B. B. a J. V. mladšího zhodnotil z hlediska prokázání uzavření smlouvy jako důkazy nedostatečné. Jestliže tedy odvolací soud založil své rozhodnutí na jiném skutkovém stavu (ačkoliv v odůvodnění svého rozhodnutí proklamuje, že se s ním ztotožňuje), aniž zopakoval svědecké výpovědi, z nichž čerpal své skutkové závěry soud prvního stupně, a zhodnotil je odlišně od soudu prvního stupně, postupoval v rozporu se zásadami přímosti a ústnosti, kterými je občanské soudní řízení ovládáno. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.). Dalšími dovolacími námitkami se pro jejich předčasnost nezabýval. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně 21. srpna 2007 JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.