33 Odo 1793/2006
V PLATNOSTI- NS 33 Odo 1793/2006
- ÚS I.ÚS 591/07
Nejvyšší soud zamítl dovolání žalobců proti rozsudku, kterým byla potvrzena výroční rozhodnutí o náhradě částky 495.000 Kč. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř., podle něhož dovolání není přípustné, pokud napadený rozsudek nemá zásadní právní význam. Dovolání bylo zamítnuto i proto, že žalobci uplatnili pouze dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který není přípustný při dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c). Soud rozhodl, že žalovaným nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rubrum
33 Odo 1793/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) J. K., a b) L. K., zastoupených JUDr. Z. K., advokátem, proti žalovaným 1) L. S., a 2) J. S., zastoupeným JUDr. S. J., advokátem, o zaplacení 495.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 1480/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2006, č. j. 17 Co 233/2005-123, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2006, č. j. 17 Co 233/2005-123, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. dubna 2005, č. j. 4 C 1480/2002-96, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání byl totiž uplatněn - jak vyplývá z jeho obsahu - výlučně dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít (srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.); dovolatelé (při velmi podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaných nedostatků a logických rozporů v hodnocení provedených důkazů) vytkli odvolacímu soudu pouze nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že žalovaným částku 200.000,- A., resp. 495.000,- Kč nepůjčili, nýbrž předali v souvislosti se záměrem společného podnikání, který nebyl realizován. Protože dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaným, kteří by jinak měli právo na úhradu těchto nákladů v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. ledna 2007 JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.