Nejvyšší soud · Usnesení

33 Odo 213/2005

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2005-03-15 · ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.213.2005.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo odmítnutí opožděného odvolání. Soud se opřel o § 236 odst. 1 OSŘ, podle něhož není dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání bylo považováno za neprávní, protože zákon nepřipouští tento opravný prostředek proti takovým rozhodnutím. Soud rozhodl o nákladech dovolacího řízení, které nevznikly, a proto žádný účastník nemá právo na jejich náhradu.

Rubrum

33 Odo 213/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. t., a. s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému L. B., o zaplacení částky 14.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 28 Ro 203/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. června 2004, č. j. 15 Co 293/2004-20, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací usnesením ze dne 30. června 2004, č. j. 15 Co 293/2004-20, potvrdil usnesení Okresního soudu v Táboře (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. března 2004, č. j. 28 Ro 203/2003-15, jímž bylo (s odkazem na § 174 odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „OSŘ“) jako opožděné odmítnuto odvolání žalovaného proti platebnímu rozkazu soudu prvního stupně ze dne 13. června 2003, č. j. 28 Ro 203/2003-9, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které však není přípustné. Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání upravují ustanovení § 237 až 239 OSŘ. Napadené usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé, a tak nepřipadá v úvahu přípustnost dovolání podle § 237 OSŘ. Dovolání pak nemůže být přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 OSŘ, jelikož z žádného z těchto ustanovení nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí opožděného odvolání (§ 208 odst. 1 OSŘ), případně opožděného odporu proti platebnímu rozkazu (§ 174 odst. 3 OSŘ). Proto je zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než toto dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 15. března 2005 Vít Jakšič, v.r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.