33 Odo 254/2004

Rubrum

33 Odo 254/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně L. M., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) D. A., a 2) L. H., oběma zastoupeným, advokátem, o zaplacení částky 84.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 7 C 307/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2001, č.j. 20 Co 644/99-92, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.235,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám, advokáta.

Odůvodnění

: Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 22. června 1999, č.j. 7 C 307/94-77, uložil žalovaným, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatili žalobkyni každý 42.300,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 16. 11. 1993 do zaplacení, zamítl žalobu co se týče požadavku na splnění dluhu žalovanými společně a nerozdílně, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. ledna 2003, č.j. 20 Co 644/99-92, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba, aby každý ze žalovaných byl povinen zaplatit žalobci 42.300,- Kč s 3% úrokem od 16. 11. 1993, dále zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Uherském Hradišti poté usnesením ze dne 22. prosince 2003, č.j. 7 C 307/94-115, rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a obšírně rozvedla důvody tohoto nesouhlasu. Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o.s.ř.“). Tak je tomu i v posuzovaném případě, kdy byl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů; skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů mimo jiné znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání. Dovolání bylo podáno opožděně. Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první o.s.ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2, věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu. Podle ustanovení § 211 a § 159 o.s.ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení. V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že zástupci žalobkyně JUDr. J. A., advokátu se sídlem v U., H. 1239, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 21. 2. 2001, zástupci žalovaných JUDr. A. K., advokátu se sídlem v U., F. 172, dne 23. 2. 2001, a nabyl tak právní moci dnem 23. 2. 2001. Lhůta k podání dovolání uplynula v pátek 23. 3. 2001. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno u Okresního soudu v Uherském Hradišti osobně dne 20. 4. 2001. Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první o.s.ř.), bylo v souladu s ustanoveními § 243b odst. 4, věta první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím věcně zabývat – odmítnuto. V dovolacím řízení vznikly žalovaným v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejich práva, spočívají v odměně advokáta za vyjádření k dovolání ve výši 5.160,- Kč (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 10 zákona č. 30/2000 Sb., § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 16 odst. 1, § 17 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/, po připočtení částky 75 Kč (§ 13 odst.1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem ve výši 5.235,- Kč. V dovolacím řízení neúspěšné žalobkyni dovolací soud podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalovaným uhradila; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám advokáta, který žalované v tomto řízení zastupoval. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. dubna 2004 JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r. předsedkyně senátu