33 Odo 307/2003

Rubrum

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 307/2003-225 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce K. P., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátem, proti žalované J. S., zastoupené JUDr. M. Š., advokátkou, o zaplacení částky 44 203,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 4 C 216/98, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze dne 4. září 2002 č. j. 26 Co 317/2002-191, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 13. února 2002 č. j. 4 C 216/1998-171 zastavil řízení co do částky 15 843,70 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 26 % z částky 28 369,20 Kč od 7. 5. 1998 do 11. 5. 1998 a co do úroku z prodlení ve výši 26 % z částky 15 843,20 Kč od 15. 2. 2000 do zaplacení, uložil žalované, aby vydala žalobci částku 28 353,80 Kč s 26% úrokem od podání žaloby do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. září 2002 č. j. 26 Co 317/2002-191 odvolání odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že odvolání je opožděné. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaná dovolání, v němž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že odvolání bylo podáno opožděně. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dovolání v této věci není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je vymezena v § 237 až 239 o. s. ř. Za podmínek stanovených § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí již několik desetiletí vykládán jednotně jako věc, která je oním předmětem, pro něž se řízení vede. V tzv. řízení sporném, v němž jde o žalobce a žalovaného, je tudíž za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srovnej též § 79 odst. 1 o. s. ř.). V posuzovaném případě věcí samou bylo zaplacení částky 28 353,80 Kč s příslušenstvím, které se žalobce domáhal z titulu bezdůvodného obohacení. V této souvislosti lze poznamenat, že rozdíl mezi rozhodováním o věci samé a rozhodování o jiných otázkách je v občanském soudním řádu zdůrazněn též formální stránkou věci tím, že o věci samé soud rozhoduje rozsudkem (§ 152 odst. 1 o. s. ř.); usnesením se rozhoduje ve věci samé jen, stanoví-li to zákon (§ 152 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení v případech zde taxativně vymezených. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, nelze podřadit pod žádný případ vymezený v uvedených ustanoveních občanského soudního řádu. Protože v projednávané věci nejsou zákonné předpoklady přípustnosti dovolání splněny, dovolací soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, , § 224 odst. 1 o. s. ř., § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. května 2003 JUDr. Zdeněk Des, v.r. předseda senátu