33 Odo 588/2001
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, které zastavilo odvolací řízení. Soud uznal, že žalobce přes výzvu neodstranil vady odvolání, což bylo základem pro zastavení řízení podle § 43 odst. 2 o. s. ř. Dovolací důvody o nesprávném postupu a podjatosti soudkyně nebyly důvodné, protože žalobce nevykázal skutečné základy pro vyloučení soudce. Soud se rozhodl, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a nevyžaduje změnu.
Rubrum
33 Odo 588/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Zdeňka Dese, ve věci žalobce J. K., zastoupeného, advokátem, proti žalované V. T. V. M. Czech Republic, s. r. o., zastoupené, advokátkou, 98, o neplatnost výpovědi, vedené, u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 125/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. května 2001 č. j. 29 Co 208/2001 - 130, takto:
Výrok
I. Dovolání se zamítá.
Odůvodnění
: Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 29. května 2000 č. j. 14 C 125/97 - 91 zamítl návrh, aby bylo určeno, že výpověď smlouvy účastníků č. 1/93 z 22. 2. 1993 daná žalobci žalovaným dne 2. 4. 1993 je neplatná a že výpovědní důvod v této výpovědi ze dne 2. 4. 1993 není dán a neexistuje. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Usnesením ze dne 30. října 2000 č. j. 14 C 125/97 - 107 Okresní soud v Kladně ve smyslu § 164 o. s. ř. opravil zřejmou nesprávnost v označení žalovaného v záhlaví výše citovaného rozsudku na správné znění obchodní firmy V – A., M. C. E. o. k. S., spol. s r. o., namísto nepřesného označení V. – A., M. C. E. o. k. S. K odvolání žalobce proti tomuto usnesení Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2001 č. j. 29 co 208/2001 - 130 odvolací řízení ve smyslu § 211, § 43 odst. 2 o. s. ř. zastavil, protože žalobce přes výzvu soudu neodstranil vady podaného odvolání a pro tento nedostatek nebylo možné v odvolacím řízení pokračovat. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho důvody vyvozuje především z § 237 odst. 1 písm. f) a g) o. s. ř., kdy vyslovuje přesvědčení, že mu byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a že v řízení před soudem prvního stupně věc projednávala a rozhodovala podjatá soudkyně. Dále namítá nesprávné právní a skutkové posouzení věci [§ 241 odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř.]. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále opět jen „o.s.ř.“ - (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo proti usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je tento mimořádný opravný prostředek přípustný ve smyslu § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto tak, že odvolací řízení se zastavuje, dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady řízení vyjmenované v § 237 o. s. ř. a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Protože jiné vady řízení podle § 237 odst. 1 o. s. ř. (kromě vad uvedených pod písmeny f/ a g/ cit. ustanovení) tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se dovolací soud otázkou, zda řízení trpí vadami, na které dovolatel poukazuje. Odnětím možnosti jednat před soudem /§ 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř./ se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává /např. právo účastnit se na jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod./. O vadu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde přitom jenom tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Dovolací důvod podle citovaného ustanovení je dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s § 101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka. V posuzovaném případě se o takovou situaci nejedná. K rozhodnutí soudu prvního stupně o opravě záhlaví rozsudku soudu prvního stupně v označení žalovaného nebylo potřebné nařídit jednání (§ 115 odst. 1 o.s.ř.), neboť soud neprojednával a nerozhodoval ve věci samé. Odvolací soud pak byl rovněž oprávněn projednat odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a rozhodnout o něm bez nařízení jednání /§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř./. Odvolací soud zastavil odvolací řízení, neboť žalobce přes výzvu soudu neodstranil vady odvolání a pro tento nedostatek nebylo možné v odvolacím řízení pokračovat. Případné pochybení soudů obou stupňů v tomto směru může představovat nesprávné právní posouzení věci, v žádném případě se však nemůže jednat o nesprávný postup v průběhu řízení, kterým by účastníku byla odňata možnost jednat před soudem. Námitka dovolatele, že usnesení odvolacího soudu trpí vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., není důvodná. Důvodnou nebyla shledána ani námitka dovolatele, že v posuzovaném případě rozhodoval vyloučený soudce /§ 237 odst. 1 písm. g) o.s.ř./. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce by sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání /např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování/. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku soudce a podobně. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. V rámci námitky obsažené v dovolání žalobce uvádí, že soudkyně připustila, aby žalovanou zastupoval manžel bývalé soudkyně Ing. T., kterého z důvodu, že se jedná o jednatele žalovaného soudkyně nevyslechla jako svědka. O námitce podjatosti vznesené z důvodů výše popsaných rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. října 1998 č. j. 29 Nc 21/98 - 53 tak, že soudkyně JUDr. E. V. není vyloučena z projednávání a rozhodování v této věci. Samosoudkyně JUDr. E. V. k námitce podjatosti vznesené vůči ní uvedla, že ani k účastníkům řízení či jejich zástupcům, ani k projednávané věci nemá vztah, který by ji vylučoval z projednávání a rozhodování věci. V rámci námitky obsažené v dovolání žalobce žádný ze shora uvedených předpokladů případné možné podjatosti soudce neuvádí. Dovolací soud pak nemá důvod neuvěřit vyjádření soudkyně JUDr. E. V., že nemá takový poměr k účastníkům řízení, jejich zástupcům či k věci, který by ji vylučoval z projednávání a rozhodování dané věci. Dovolatelem uváděná tvrzení (neprovedení navrhovaného důkazu, připuštění, aby za žalovanou jednal Ing. T., i když žalovaná má více jednatelů) k závěru o vyloučení soudkyně nevedou. Lze uzavřít, že uvedená soudkyně nebyla z projednávání a rozhodování v uvedené věci v řízení před okresním soudem vyloučena a rozhodnutí soudu prvního stupně není vadou uvedenou v § 237 odst. 1 písm. g) o. s. ř. postiženo. Rovněž dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř., kterými žalobce vytýká soudu nesprávné skutkové a právní posouzení věci, nejsou dány. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že dne 18.11. 2000 žalobce podal odvolání do všech výroků usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 10. 2000 č. j. 14 C 125/97 - 107. Jelikož toto odvolání nemělo předepsané náležitosti vyzval soud prvního stupně usnesením ze dne 10. ledna 2001 č. j. 14 C 125/97 - 114 žalobce k odstranění vad odvolání zejména, aby uvedl v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí či postupu soudu (odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 1 o. s. ř.) s tím, že pokud nebudou vady ve stanovené lhůtě odstraněny, bude odvolání odmítnuto. Žalobce požádal soud dne 4. 2. 2001 o prodloužení lhůty s tím, že nemá kopii odvolání, protože takové odvolání nepodával. Žalobce do dnešního dne uvedenou vadu odvolání neodstranil a navíc na svém tvrzení, že odvolání nepodal, setrval. Občanský soudní řád umožňuje v § 43 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavit, pokud účastník přes výzvu předsedy senátu neopraví podání a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat; musí však být splněny předpoklady tohoto postupu uvedené v citovaném ustanovení. Soud především musí žalobce konkrétně a srozumitelně poučit, jakými nedostatky jeho podání trpí a jak tyto nedostatky má odstranit a poučit žalobce, že konkrétní vady brání v pokračování řízení. V daném případě soud prvního stupně tento postup dodržel. Za situace, kdy dovolatel tvrdí, že odvolání nepodal, nemohl odvolání projednat. Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle § 243b odst. 1 o. s. ř. zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože ve věci nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). O odvolání žalobce do rozsudku soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. září 2002 JUDr. Kateřina Hornochová, v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.