33 Odo 616/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení, protože odvolací soud rozhodl na základě jiného skutkového stavu než soud prvního stupně, aniž opakoval provedené důkazy. Soud zjistil, že odvolací soud porušil zásady ústnosti a přímosti, protože nezajistil rovnocenný podklad pro odlišné hodnocení důkazů. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno na nesrovnalém posouzení důkazních prostředků, včetně videozáznamu, který nebyl důkazně prokázaný. Soud upozornil, že odvolací soud musí opakovat důkazy nebo je doplnit, aby mohl přijít k jinému skutkovému závěru.
Rubrum
33 Odo 616/2006 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně I. N., zastoupené JUDr. S. R., advokátkou, proti žalovanému Mgr. M. D. zastoupenému JUDr. R. L., advokátkou, o 115.299,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 370/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2005, č. j. 25 Co 266/2005-143, takto:
Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2005, č. j. 25 Co 266/2005 143, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 115.299,- Kč s odůvodněním, že s ním uzavřela dne 16. 3. 2000 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení a dodání keramického vnitřního bazénu. Žalovaný v říjnu 2000 smlouvu vypověděl, aniž dílo dokončil. Jelikož mu na zálohách zaplatila 230.000,- Kč a hodnota díla ke dni ukončení smluvního vztahu vzhledem k jeho neodbornému provedení činila 114.701,- Kč, požaduje vrátit rozdíl. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 19. ledna 2005, č. j. 6 C 370/2001-112, uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 115.299,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 2. 5. 2001 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Na základě provedeného dokazování zjistil, že účastníci dne 16. 3. 2000 uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla kompletní dodávka keramického bazénu za cenu 461.669,- Kč včetně DPH ve lhůtě do 5. 9. 2000. Žalovaný od smlouvy v říjnu 2005 odstoupil. Žalobkyně mu zaplatila na zálohách sjednané ceny 230.000,- Kč. Provedené dílo však vykazovalo vady v podobě nerovnosti přelivné hrany a trhlin ve vnější hydroizolační vrstvě vany bazénu, v důsledku nichž při zátopových zkouškách unikala voda z vany bazénu; hodnota nedokončeného díla k okamžiku výpovědi smlouvy žalovaným tak činila pouze 114.701,- Kč. Existující závady odstranili a dílo dokončili J. S. a firma M.. Soud prvního stupně tak nepřesvědčil tvrzení žalovaného, že dílo vady ke dni podání výpovědi nevykazovalo. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli v souladu s § 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) smlouvu o dílo, od níž žalovaný platně odstoupil (§ 48 odst. 2 obč. zák.); tím byla smlouva od počátku zrušena a účastníkům vznikla povinnost si v režimu § 457 obč. zák. vzájemně vrátit, co podle ní dostali. Jelikož žalovaný poskytl žalobkyni plnění spočívající v provedení prací a zapracovaného materiálu, jejichž vrácení není možné, přísluší mu právo na peněžitou náhradu odpovídající hodnotě dodané části díla, kterou soud prvního stupně určil ve výši 114.701,- Kč (§ 458 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Protože žalobkyně žalovanému zaplatila celkem 230.000,- Kč, získal na její úkor bezdůvodné obohacení ve výši 115.299,- Kč, jež je povinen jí vydat (§ 451 obč. zák.). K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2005, č. j. 25 Co 266/2005-143, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, ve výroku o nákladech řízení státu jej zrušil a vrátil jej soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo jednoznačně prokázáno, v jakém stavu žalovaný dílo opustil. Konstatoval, že videozáznam, jímž byl proveden důkaz, je důkazem neprůkazným, neboť záběry byly pořízeny z poměrně velké vzdálenosti a není z nich zcela zřetelné, zda se jednalo o trhliny, které by mohly způsobit průnik vody. Zároveň nelze ani jednoznačně zjistit, kdy byl videozáznam pořízen. Ze znaleckých posudků, které byly rovněž k důkazům provedeny, nelze taktéž vycházet, protože ani jeden znalec dílo v době těsně po odstoupení od smlouvy žalovaným neviděl. I znalec S. prováděl místní šetření díla v době, kdy na něm pokračoval svědek S. Za situace, kdy je dílo již dokončeno a neexistuje jediný důkaz, který by prokázal tvrzení žalobkyně, odvolací soud uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neboť neprokázala stav díla v době ukončení smluvního vztahu. Vyslovil názor, že žalobkyně si počínala nevhodně, když nejprve nechala na díle pracovat další osobu a teprve pak zadala vypracování znaleckého posudku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Odvolacímu soudu především vytkla, že vyšel z odlišného skutkového závěru než soud prvního stupně, ačkoli nezopakoval provedené důkazy; tím si pro své rozhodnutí neopatřil rovnocenný podklad. Svým postupem tak porušil § 213 odst. 2 o. s. ř. a řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). S poukazem na dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. uplatnila konkrétní výhrady ke způsobu, jakým odvolací soud hodnotil důkaz videozáznamem, a podrobně se vyjádřila k průkaznosti jednotlivých provedených důkazů. Z uvedených důvodů navrhla napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 3. 2005 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., jímž byla s účinností k 1. 4. 2005 provedena novela občanského soudního řádu). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je též opodstatněné. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. (existence těchto vad nebyla v dovolání tvrzena a z obsahu spisu nevyplývá), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud dospěl k závěru, že posléze uvedenou vadou je řízení v posuzované věci zatíženo a že tedy je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Může dokazování opakovat nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně může v odvolacím řízení doznat změn i v důsledku odchylného hodnocení důkazů provedených již soudem prvního stupně. O nové hodnocení důkazu jde tam, kde odvolací soud má jiný názor na spolehlivost důkazního prostředku. Přitom povaha důkazního prostředku a zákonem předepsaný způsob provedení důkazu určuje možnost odvolacího soudu přijmout jiné hodnocení spolehlivosti důkazu než soud prvního stupně. Má-li odvolací soud jiný názor než soud prvního stupně na věrohodnost výpovědí účastníků nebo svědků bezprostředně před soudem prvního stupně učiněných, nesmí z toho vyvodit jiný závěr, než soud prvního stupně (a ani závěr, že tyto výpovědi jsou z hlediska výsledků dokazování irelevantní), jestliže dané důkazy sám neopakoval, popřípadě řízení jinými důkazy sám nedoplnil. Je tomu tak proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti (např. způsob reprodukce vylíčených okolností, chování v průběhu výpovědi apod.), které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání. V případě, že odvolací soud uvedeným způsobem nepostupuje, a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srovnej např. rozhodnutí publikovaná pod R 64/1966 a R 92/68 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 11/2001, a ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 30 Cdo 1940/2000, uveřejněné v časopise Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelství C. H. Beck, pod C 61). Soud prvního stupně právní závěr, že žalovaný na úkor žalobkyně získal bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat, dovodil ze zjištění o stavu a hodnotě žalovaným dodaného (nedokončeného) díla žalobkyni. Tento skutkový stav čerpal ze znaleckých posudků Ing. L. S. a Ing. M. S., účastnické výpovědi žalobkyně, výslechu svědků J. S. a Ing. L. S., fotodokumentace a videozáznamu, jakož i z listinných důkazů (předávacího protokolu ze dne 2. 4. 2001, objednávky ze dne 11. 12. 2000, faktur z 2. 3. 2001 a 31. 5. 2001 a rozpočtu). Odvolací soud při jednání dne 21. 11. 2005 zopakoval důkaz pouze videozáznamem, další důkazy, které prováděl soud prvního stupně, neopakoval a dokazování ani nedoplnil jinými důkazy. Při rozhodování věci pak vyšel z jiných skutkových zjištění než soud prvního stupně, když uzavřel, že stav díla v době jeho opuštění žalovaným nebyl žalobkyní dostatečně prokázán. Jestliže tedy odvolací soud založil své rozhodnutí na jiném skutkovém stavu, aniž zopakoval provedené důkazy (výpovědi účastníků řízení a výslechy svědků), z nichž čerpal své skutkové závěry soud prvního stupně, a zhodnotil je odlišně od soudu prvního stupně, nezajistil si tak rovnocenný podklad pro odlišné zhodnocení provedených důkazů a postupoval v rozporu se zásadami ústnosti a přímosti, kterými je občanské soudní řízení ovládáno; zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože žalobkyně dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. uplatnila opodstatněně, dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.). Dalšími dovolacími námitkami se pro jejich předčasnost nezabýval. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně 28. dubna 2008 JUDr. Blanka Moudrá,v. r. předsedkyně senátu